Więcej o książce
Název Antimodernisté není spekulativní, vyjadřuje jen prostý fakt, konstatování, že v logické posloupnosti existovali nejdříve modernisté a teprve po nich antimodernisté. Neexistovaly dvě skupiny, ale pouze jednotlivci, osobnosti více či méně výrazné - umělci, jejichž tvorba procházela nejrůznějšími peripetiemi a proměnami vývoje, v jehož rámci termíny moderní a nemoderní neměly nikdy platnost absolutní. Tradice moderny začala skandály již v šedesátých letech 19. století (Manet) a obdobně pokračovala, zejména ve století následujícím, kterému se s oblibou říkalo moderní. Do českých zemí přišla moderna s malým zpožděním, ale poměrně rychle zde zapustila kořeny. Mimo jiné vyvolala také nálady antimodernistické a tomu odpovídající uměleckou tvorbu, jež se žádnými modernistickými poučkami, dogmaty a manifesty neřídila. Kromě slavných jmen přináší kniha i ukázky výtvarné práce osobností málo známých. Upozorňuje na fakt, že ve slovnících, monografiích a učebnicích se od určité doby jako reprezentativní a důležité objevovalo především umění moderní. Poukazuje rovněž na zpolitizování umění a kultury, k čemuž dospěla avantgarda, nejagresivnější část moderny. Svět umění měl být rozdělen na část pokrokovou a reakční. Tato obrazová publikace se tak stává jedním z prvních příspěvků, jež se snaží s potřebným nadhledem vnést do uměleckohistorické literatury pohledy a soudy vyváženější a někdy i spravedlivější.
Zakup książki
Antimodernisté, Jiří Olič
- Język
- Rok wydania
- 2009
- Oprawa
- (miękka),
- Stan książki
- Dobry
- Cena
- 24,91 zł
Metody płatności
Nikt jeszcze nie ocenił.
- Tytuł
- Antimodernisté
- Język
- czeski
- Autorzy
- Jiří Olič
- Rok wydania
- 2009
- Oprawa
- miękka
- Liczba stron
- 196
- ISBN10
- 8087164245
- ISBN13
- 9788087164242
- Seria
- Kategorie
- Tagi
- Sztuka
- Opis
- Název Antimodernisté není spekulativní, vyjadřuje jen prostý fakt, konstatování, že v logické posloupnosti existovali nejdříve modernisté a teprve po nich antimodernisté. Neexistovaly dvě skupiny, ale pouze jednotlivci, osobnosti více či méně výrazné - umělci, jejichž tvorba procházela nejrůznějšími peripetiemi a proměnami vývoje, v jehož rámci termíny moderní a nemoderní neměly nikdy platnost absolutní. Tradice moderny začala skandály již v šedesátých letech 19. století (Manet) a obdobně pokračovala, zejména ve století následujícím, kterému se s oblibou říkalo moderní. Do českých zemí přišla moderna s malým zpožděním, ale poměrně rychle zde zapustila kořeny. Mimo jiné vyvolala také nálady antimodernistické a tomu odpovídající uměleckou tvorbu, jež se žádnými modernistickými poučkami, dogmaty a manifesty neřídila. Kromě slavných jmen přináší kniha i ukázky výtvarné práce osobností málo známých. Upozorňuje na fakt, že ve slovnících, monografiích a učebnicích se od určité doby jako reprezentativní a důležité objevovalo především umění moderní. Poukazuje rovněž na zpolitizování umění a kultury, k čemuž dospěla avantgarda, nejagresivnější část moderny. Svět umění měl být rozdělen na část pokrokovou a reakční. Tato obrazová publikace se tak stává jedním z prvních příspěvků, jež se snaží s potřebným nadhledem vnést do uměleckohistorické literatury pohledy a soudy vyváženější a někdy i spravedlivější.


