Jan Zahradníček – Poezie a skutečnost existence

Więcej o książce

Monografie o básnickém díle Jana Zahradníčka se zaměřuje na klíčový problém: jak básnické vnímání reality transformuje svět do poetického obrazu a jak je tato zkušenost zakotvena v našem životě. Zahradníčkovo dílo bylo téměř padesát let opomíjeno, což vyvolává nutnost klást zásadní poetologické otázky a hledat na ně odpovědi. F. X. Šalda v 30. letech tvrdil, že Zahradníčkova poezie obsahuje „nejvíc myšlenky a étosu“ mezi tehdejší českou poezií. Je tedy důležité zkoumat, jak v jeho poezii koexistují myšlenka, étos a cit. Na základě tohoto zkoumání vyvstávají tři hlavní teze: 1) Zahradníčkova poetika je specifickou antropopoetikou, tedy poetikou s antropologickými dispozicemi; 2) Je spojena s náboženstvím, konkrétně s katolickým křesťanstvím, jeho etikou a étosem, a lze ji považovat za theo-poezii; 3) V poválečném období se stává také politickou poezií. Tyto teze jsou dále rozvíjeny v kontextu literárních, uměleckohistorických, filozofických a estetických souvislostí a prostřednictvím analýzy konkrétních formálních prvků Zahradníčkova básnického díla.