Jan Werich zblízka

Więcej o książce

Snad nám čtenář odpustí, když jedno z těch Werichových nesmrtelných uřeknutí prozradíme hned na obálce. Při premiérách her V + W v Osvobozeném divadle dostávali autoři a herci při konečném klanění nejen obligátní kytice a věnce, ale mnohdy i jiné projevy uznání. Například při premiéře hry Kat a blázen podal někdo autorům na forbínu dvě láhve tříhvězdičkového koňaku. Werich se naklonil přes rampu, popadl láhve, a už se s nimi hnal do šatny. Jenže co čert nechtěl, na schodišti jedna láhev třeskla o zábradlí, a to se ví, hned vzala za své. Werich nad tím jen zalkal: „Chudák Voskovec, ten má ale smůlu!" Knížka neblednoucích úsměvů a životního moudra našeho nejuctívanějšího klauna se nám zachovala alespoň v náznaku díky sběratelské péči jednoho z jeho ctitelů. Drobty Werichova jiskrného intelektu, poztrácené v hovorech s přáteli, po novinách, v zákulisí, v šatnách, při zájezdech a během cestování, ve vzpomínkách pamětníků, vyřčené jen tak bokem na forbíně, defilují tu náhle znovu objevené, aby nám rozjasnily všední den. Ještě na nás dýchne atmosféra dnes už legendárního Osvobozeného divadla, jiskry dialogů těch, kteří už nejsou mezi námi, ale žijí v nás. A abychom si milovanou tvář připomněli až do poslední vrásky úsměvu, o to se zasloužily kresby a karikatury nejlepších kreslířů té doby, A. Hoffmeistra, A. Pelce, F. Bidla, J. Trnky, J. Kándla, L. Rady a řady dalších.