Bookbot

Já prostě nemohu žít jinak

Ocena książki

Więcej o książce

Život Otky Bednářové (*1927) je příběhem neúplatné, statečné ženy. Po druhé světové válce propadla iluzím o socialismu, které ji přivedly do komunistické strany. Když jako reportérka rozhlasu poznala svůj omyl, poválečné politické poblouznění se stalo jejím celoživotním traumatem. V dalších letech se zaměřila na obranu občanských práv a spravedlnosti. Tuto linii sledovala ve své novinářské práci v rozhlase a posléze i v televizi. Po srpnové okupaci 1968 odmítla výzvu vedení Čs. televize, aby se veřejně distancovala od svých reformních postojů, a vystavila se existenční nejistotě, estébáckému stíhání a šikaně v disentu. Byla přední aktivistkou samizdatu, spolu se syny mezi prvními signatáři Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Ze svých zásad neustoupila, ani když věznění v roce 1980 vážně ohrozilo její život. Po listopadu 1989 stála u zrodu Výboru dobré vůle Olgy Havlové. Od poloviny devadesátých let se ze zdravotních důvodů uchýlila do ústraní a věnuje se rodině. Její dramatický životní osud, který zvolna neprávem upadá do zapomnění, je nedílnou součástí naší novodobé historie.

Zakup książki

Já prostě nemohu žít jinak, Jarmila Cysařová

Język
Rok wydania
2010
Oprawa
(miękka)
Jak tylko się pojawi, wyślemy Ci wiadomość e-mail.

Metody płatności

4,0
Bardzo dobra
1 Ocena

Brakuje nam tutaj Twojej recenzji.

Tytuł
Já prostě nemohu žít jinak
Język
czeski
Rok wydania
2010
Oprawa
miękka
ISBN10
8086212939
ISBN13
9788086212937
Seria
Ocena
4 z 5
Opis
Život Otky Bednářové (*1927) je příběhem neúplatné, statečné ženy. Po druhé světové válce propadla iluzím o socialismu, které ji přivedly do komunistické strany. Když jako reportérka rozhlasu poznala svůj omyl, poválečné politické poblouznění se stalo jejím celoživotním traumatem. V dalších letech se zaměřila na obranu občanských práv a spravedlnosti. Tuto linii sledovala ve své novinářské práci v rozhlase a posléze i v televizi. Po srpnové okupaci 1968 odmítla výzvu vedení Čs. televize, aby se veřejně distancovala od svých reformních postojů, a vystavila se existenční nejistotě, estébáckému stíhání a šikaně v disentu. Byla přední aktivistkou samizdatu, spolu se syny mezi prvními signatáři Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Ze svých zásad neustoupila, ani když věznění v roce 1980 vážně ohrozilo její život. Po listopadu 1989 stála u zrodu Výboru dobré vůle Olgy Havlové. Od poloviny devadesátých let se ze zdravotních důvodů uchýlila do ústraní a věnuje se rodině. Její dramatický životní osud, který zvolna neprávem upadá do zapomnění, je nedílnou součástí naší novodobé historie.