Bookbot

Indočínou na kole

Ocena książki

Więcej o książce

Jediným impulsem k této výpravě byla skutečnost, že jsem měl ve škole dva spolužáky z Vietnamu a oba dva to byli výborní a velmi chytří kluci. Tak jsem se rozhodl, že si jejich krajinu procestuji a poznám o trochu více než jen doposud z amerických válečných filmů. A také jsem si říkal, že když už budu tak daleko, nakouknu se i do dvou sousedních států – Kambodže a Laosu. Tato cyklovýprava se uskutečnila v prosinci 2003 a bez nadsázky mohu říci, že to byla na zážitky a příhody bezkonkurenčně nejbohatší expedice, kterou jsem kdy prožil. Každý den mě čekalo nové a nové překvapení, byť to bylo někdy v danou chvíli i překvapení nemilé. Celou cestu jsem koukal s otevřenou pusou na exotiku kolem sebe, stejně tak jako místní koukali na mě. Občas jsem si připadal jako ve snu, neboť něco tak fantastického jsem nečekal ani v nejbujnějších představách. Dodnes všem říkám, že jestli chce někdo prožít „opravdovou“ exotiku, ať jede do Jižního Vietnamu nebo Kambodže. Stejně tak do dnešního dne tvrdím, že nejchutnější kuchyně, kterou jsem kdy ochutnal, byla právě ta jihovietnamská…

Zakup książki

Indočínou na kole, Antonín Červený

Język
Rok wydania
2004
Oprawa
(twarda),
Stan książki
Dobry
Cena
10,55 zł

Metody płatności

4,1
Bardzo dobra
15 Ocena

Brakuje nam tutaj Twojej recenzji.

Tytuł
Indočínou na kole
Język
czeski
Wydawca
Akácie
Rok wydania
2004
Oprawa
twarda
Liczba stron
176
ISBN10
8090324169
ISBN13
9788090324169
Seria
Ocena
4,1 z 5
Opis
Jediným impulsem k této výpravě byla skutečnost, že jsem měl ve škole dva spolužáky z Vietnamu a oba dva to byli výborní a velmi chytří kluci. Tak jsem se rozhodl, že si jejich krajinu procestuji a poznám o trochu více než jen doposud z amerických válečných filmů. A také jsem si říkal, že když už budu tak daleko, nakouknu se i do dvou sousedních států – Kambodže a Laosu. Tato cyklovýprava se uskutečnila v prosinci 2003 a bez nadsázky mohu říci, že to byla na zážitky a příhody bezkonkurenčně nejbohatší expedice, kterou jsem kdy prožil. Každý den mě čekalo nové a nové překvapení, byť to bylo někdy v danou chvíli i překvapení nemilé. Celou cestu jsem koukal s otevřenou pusou na exotiku kolem sebe, stejně tak jako místní koukali na mě. Občas jsem si připadal jako ve snu, neboť něco tak fantastického jsem nečekal ani v nejbujnějších představách. Dodnes všem říkám, že jestli chce někdo prožít „opravdovou“ exotiku, ať jede do Jižního Vietnamu nebo Kambodže. Stejně tak do dnešního dne tvrdím, že nejchutnější kuchyně, kterou jsem kdy ochutnal, byla právě ta jihovietnamská…