Więcej o książce
Jan Mydlář byl skutečnou postavou, jeho osudy jsou však dokresleny legendou, na jejímž vzniku má velký podíl právě i Josef Svátek. Kat Mydlář byl údajně rodákem z Chrudimi, který se chtěl stát lékařem. Shoda nešťastných okolností ho však přivedla k opovrhovanému katovskému řemeslu, kterému se pak věnoval do konce života. V pražské katovně působil v první polovině 17. století, kdy bylo společenské postavení katů velmi nízké. Ve čtyřdílných Pamětech katovské rodiny Mydlářů v Praze, které začal Josef Svátek psát deset let po dokončení Pražského kata a v nichž osudy Jana Mydláře rozvíjí, popisuje pozici mistra temného řemesla takto: Kat nesměl vkročiti do krčmy veřejné, nesměl vycházeti z města ani do něho vcházeti branou obecnou, nýbrž jen brankou neb fortnou rasovskou. Již pouhé dotknutí osoby jeho činilo každého jiného člověkem nečestným. Ba i v kostele směl dlíti jen v odlehlém koutku.
Zakup książki
Pražský kat. Díl první. Cesta na popraviště, Josef Svátek
- Język
- Rok wydania
- 2006
- Oprawa
- (twarda),
- Stan książki
- Dobry
- Cena
- 19,42 zł
Metody płatności
Brakuje nam tutaj Twojej recenzji.
- Tytuł
- Pražský kat. Díl první. Cesta na popraviště
- Język
- czeski
- Autorzy
- Josef Svátek
- Wydawca
- XYZ
- Rok wydania
- 2006
- Oprawa
- twarda
- Liczba stron
- 168
- ISBN10
- 8087021029
- ISBN13
- 9788087021026
- Seria
- Kategorie
- Ocena
- 3,9 z 5
- Opis
- Jan Mydlář byl skutečnou postavou, jeho osudy jsou však dokresleny legendou, na jejímž vzniku má velký podíl právě i Josef Svátek. Kat Mydlář byl údajně rodákem z Chrudimi, který se chtěl stát lékařem. Shoda nešťastných okolností ho však přivedla k opovrhovanému katovskému řemeslu, kterému se pak věnoval do konce života. V pražské katovně působil v první polovině 17. století, kdy bylo společenské postavení katů velmi nízké. Ve čtyřdílných Pamětech katovské rodiny Mydlářů v Praze, které začal Josef Svátek psát deset let po dokončení Pražského kata a v nichž osudy Jana Mydláře rozvíjí, popisuje pozici mistra temného řemesla takto: Kat nesměl vkročiti do krčmy veřejné, nesměl vycházeti z města ani do něho vcházeti branou obecnou, nýbrž jen brankou neb fortnou rasovskou. Již pouhé dotknutí osoby jeho činilo každého jiného člověkem nečestným. Ba i v kostele směl dlíti jen v odlehlém koutku.