Parametry
Więcej o książce
Výbor textů, které psal tento autor, který nedávno oslavil 70. narozeniny, v posledních šesti letech pro Český rozhlas Vltava. Jacques Rupnik o autorovi a této knize na zadní stranu obálky napsal: „V dnešní mediální krajině, mezi televizním ‚infotainment‘ (a jeho baviči) a internetovou blogosférou (kde se všichni mohou stát komentátory), se neúprosně zužuje prostor nejen pro tradiční tištěná média, ale i pro mizící profesi, které se říkalo novinář a publicista. Mívala ve střední Evropě dobré jméno od Karla Krause za Rakouska-Uherska po Ferdinanda Peroutku za první republiky. Karel Hvížďala, na rozdíl od svých slavných předchůdců, už nemá ‚své‘ noviny, ale rozepsal se do různých stran (články, glosy, komentáře, rozhovory, eseje) s jemu vlastním stylem, který hned poznáte a podobným záměrem: obhájit jistou představu novinářského řemesla a obsah slov jako podmínku smysluplného dialogu ve veřejném prostoru.“ A Jiří Přibáň z Cardiff University v předmluvě dodává: „Možná je pošetilé a absurdní pokoušet se porozumět informační tříšti v mediálním světě, ale již samo hledání smyslu je jeho nalezením.
Zakup książki
Uvízlé věty: Eseje o slovech a lidech, Karel Hvížďala
- Język
- Rok wydania
- 2011
- Oprawa
- (twarda)
Metody płatności
Brakuje nam tutaj Twojej recenzji.
- Tytuł
- Uvízlé věty: Eseje o slovech a lidech
- Język
- czeski
- Autorzy
- Karel Hvížďala
- Wydawca
- Mladá fronta
- Rok wydania
- 2011
- Oprawa
- twarda
- ISBN10
- 8020425063
- ISBN13
- 9788020425065
- Seria
- Ocena
- 3 z 5
- Opis
- Výbor textů, které psal tento autor, který nedávno oslavil 70. narozeniny, v posledních šesti letech pro Český rozhlas Vltava. Jacques Rupnik o autorovi a této knize na zadní stranu obálky napsal: „V dnešní mediální krajině, mezi televizním ‚infotainment‘ (a jeho baviči) a internetovou blogosférou (kde se všichni mohou stát komentátory), se neúprosně zužuje prostor nejen pro tradiční tištěná média, ale i pro mizící profesi, které se říkalo novinář a publicista. Mívala ve střední Evropě dobré jméno od Karla Krause za Rakouska-Uherska po Ferdinanda Peroutku za první republiky. Karel Hvížďala, na rozdíl od svých slavných předchůdců, už nemá ‚své‘ noviny, ale rozepsal se do různých stran (články, glosy, komentáře, rozhovory, eseje) s jemu vlastním stylem, který hned poznáte a podobným záměrem: obhájit jistou představu novinářského řemesla a obsah slov jako podmínku smysluplného dialogu ve veřejném prostoru.“ A Jiří Přibáň z Cardiff University v předmluvě dodává: „Možná je pošetilé a absurdní pokoušet se porozumět informační tříšti v mediálním světě, ale již samo hledání smyslu je jeho nalezením.


