Więcej o książce
V aristotelské ontologii má pojem schopnosti (dynamis, potentia) klíčový význam. Aristotelés při rozpracování teorie schopností začíná u běžných vlastností, jakými jsou např. hořlavost, křehkost či stavitelský um, čili o tzv. ‚kinetické potence‘. Autor sleduje, jak Aristotelés a jeho následovníci schopnosti definují a jakou ontologickou analýzu kinetických schopností tato filosofická tradice nabízí. Obdobné úvahy ovšem rozvíjela v řadě posledních desetiletí i analytická filosofie, proto autor aktualizuje aristotelské nauky průběžným srovnáváním se základními myšlenkami soudobých teorií ‚dispozičních‘ vlastností (schopností). Originalita aristotelská tradice však netkví jen ve vypracování pojmu kinetických potencí, nýbrž dále v přechodu k potencím receptivním, tj. v přenosu pojmů potence a akt do nauk o podstatě a o jsoucnu jako takovém. Autor sleduje, jak Aristotelés přepracoval starší myšlenku látkového principu právě aplikací pojmu dynamis na látku, a dále jak Tomáš Akvinský pomocí pojmů potence a aktu vypracoval svou nauku o esenci a bytí.
Zakup książki
Aristotelská nauka o potencích, David Peroutka
- Język
- Rok wydania
- 2010
- Oprawa
- (twarda)
Metody płatności
Brakuje nam tutaj Twojej recenzji.
- Tytuł
- Aristotelská nauka o potencích
- Język
- czeski
- Autorzy
- David Peroutka
- Wydawca
- Filosofia
- Rok wydania
- 2010
- Oprawa
- twarda
- ISBN10
- 8070073306
- ISBN13
- 9788070073308
- Seria
- Kategorie
- Tagi
- Tematy historyczne, Tematyka filozoficzna, Starożytność, Grecja, Ontologia, Arystoteles, 384 p.n.e.-322 p.n.e.
- Ocena
- 5 z 5
- Opis
- V aristotelské ontologii má pojem schopnosti (dynamis, potentia) klíčový význam. Aristotelés při rozpracování teorie schopností začíná u běžných vlastností, jakými jsou např. hořlavost, křehkost či stavitelský um, čili o tzv. ‚kinetické potence‘. Autor sleduje, jak Aristotelés a jeho následovníci schopnosti definují a jakou ontologickou analýzu kinetických schopností tato filosofická tradice nabízí. Obdobné úvahy ovšem rozvíjela v řadě posledních desetiletí i analytická filosofie, proto autor aktualizuje aristotelské nauky průběžným srovnáváním se základními myšlenkami soudobých teorií ‚dispozičních‘ vlastností (schopností). Originalita aristotelská tradice však netkví jen ve vypracování pojmu kinetických potencí, nýbrž dále v přechodu k potencím receptivním, tj. v přenosu pojmů potence a akt do nauk o podstatě a o jsoucnu jako takovém. Autor sleduje, jak Aristotelés přepracoval starší myšlenku látkového principu právě aplikací pojmu dynamis na látku, a dále jak Tomáš Akvinský pomocí pojmů potence a aktu vypracoval svou nauku o esenci a bytí.