Bookbot

Blochova filosofie naděje

Parametry

  • 64 strony
  • 3 godziny czytania

Więcej o książce

K. Skalický interpretuje filosofické dílo E. Blocha, známé jako „filosofie naděje“, pomocí „metody mozaiky citací“, aby zachytil klíčové myšlenky a jejich osobité vyjádření. Nejprve shrnuje hlavní milníky Blochova života a zdůrazňuje, že jeho filosofie pramení z autentické mystické zkušenosti. Jedním z hlavních cílů je přenést do marxistického a ateistického pohledu to, co v křesťanské tradici zůstává trvalé – totalitu naděje. Skalický se věnuje Blochově ontologii a kriticky zkoumá jeho kacířské názory, přičemž se snaží vymezit, s čím lze souhlasit a s čím nikoli. Souhlasí s Blochem, že na počátku je NE, které se liší od NIC, ale nenachází v něm klad, což je dáno Blochovým ateistickým kontextem. V Blochově filosofii neexistuje čisté bytí, pouze bytí hmoty, a Skalický se ptá, v čem spočívá živé dialektično hmoty. Bloch se nevyhne problémům „vyloženého protismyslu“ a skutečného vývoje materie. Dále kritizuje Blochovo zdůraznění dvou možných vyústění světového procesu: VŠE nebo NIC, a zpochybňuje, odkud hrozí uskutečnění utopie. Pokud není nic mimo hmotu, znamená to, že nebezpečí je přímo v ní? Autor také zmiňuje otázku koexistence nebe a pekla a varuje před nebezpečným utopickým patosem jedné ideální společnosti.

Zakup książki

Blochova filosofie naděje, Karel Skalický

Język
Rok wydania
1995
Oprawa
(miękka)
Jak tylko się pojawi, wyślemy Ci wiadomość e-mail.

Metody płatności

Nikt jeszcze nie ocenił.Oceń

Tytuł
Blochova filosofie naděje
Język
czeski
Wydawca
Ježek
Rok wydania
1995
Oprawa
miękka
Liczba stron
64
ISBN10
8090162584
ISBN13
9788090162587
Seria
Tagi
Opis
K. Skalický interpretuje filosofické dílo E. Blocha, známé jako „filosofie naděje“, pomocí „metody mozaiky citací“, aby zachytil klíčové myšlenky a jejich osobité vyjádření. Nejprve shrnuje hlavní milníky Blochova života a zdůrazňuje, že jeho filosofie pramení z autentické mystické zkušenosti. Jedním z hlavních cílů je přenést do marxistického a ateistického pohledu to, co v křesťanské tradici zůstává trvalé – totalitu naděje. Skalický se věnuje Blochově ontologii a kriticky zkoumá jeho kacířské názory, přičemž se snaží vymezit, s čím lze souhlasit a s čím nikoli. Souhlasí s Blochem, že na počátku je NE, které se liší od NIC, ale nenachází v něm klad, což je dáno Blochovým ateistickým kontextem. V Blochově filosofii neexistuje čisté bytí, pouze bytí hmoty, a Skalický se ptá, v čem spočívá živé dialektično hmoty. Bloch se nevyhne problémům „vyloženého protismyslu“ a skutečného vývoje materie. Dále kritizuje Blochovo zdůraznění dvou možných vyústění světového procesu: VŠE nebo NIC, a zpochybňuje, odkud hrozí uskutečnění utopie. Pokud není nic mimo hmotu, znamená to, že nebezpečí je přímo v ní? Autor také zmiňuje otázku koexistence nebe a pekla a varuje před nebezpečným utopickým patosem jedné ideální společnosti.