Bookbot

Subjektivní tělo a život. Esej o myšlení Michela Henryho

Parametry

  • 228 stron
  • 8 godzin czytania

Więcej o książce

Ústředním tématem knihy je fenomenologie tělesnosti v díle francouzského filosofa Michela Henryho (1922–2002). V první kapitole jsou nastíněny Henryho fenomenologická metoda a to, jak se jeho „materiální fenomenologie“ vyrovnává s „klasickou fenomenologií“ reprezentovanou fenomenologií Edmunda Husserla a Martina Heideggera. V druhé kapitole – věnované Henryho pojetí „tělesnosti“ – autor nejdříve představí neprávem pozapomenutého francouzského filosofa Maina de Birana, popíše Henryho konfrontaci s filosofií tělesnosti u Condillaca, Husserla a Merleau-Pontyho, aby následně vyložil Henryho fenomenologii těla, totiž jeho pozoruhodný popis manifestace dvou tělesných systémů tvořených třemi modalitami těla (absolutní, organické, objektivní čili fyzické tělo). V závěru kapitoly nastolí otázku „unitární teorie těla“, jež je představena jako Henryho originální příspěvek k diskusi o problematice tzv. tělesného schématu. Nakonec se zabývá Henryho navýsost radikálním řešením otázky „zkušenosti-o-druhém“, zkoumáním manifestace neviditelného podkladu intersubjektivity neboli právě takového „spolu-bytí“, které své opodstatnění a nezlomnou moc čerpá v paticky spolu-zakoušeném Životě, který v materiální fenomenologii hraje roli fenomenologicko-ontologického počátku „vztahu-k“ jako takového.

Zakup książki

Subjektivní tělo a život. Esej o myšlení Michela Henryho, Martin Jiskra

Język
Rok wydania
2017
Oprawa
(twarda)
Jak tylko się pojawi, wyślemy Ci wiadomość e-mail.

Metody płatności

Nikt jeszcze nie ocenił.Oceń

Tytuł
Subjektivní tělo a život. Esej o myšlení Michela Henryho
Język
czeski
Rok wydania
2017
Oprawa
twarda
Liczba stron
228
ISBN10
8074652645
ISBN13
9788074652646
Seria
Tagi
Opis
Ústředním tématem knihy je fenomenologie tělesnosti v díle francouzského filosofa Michela Henryho (1922–2002). V první kapitole jsou nastíněny Henryho fenomenologická metoda a to, jak se jeho „materiální fenomenologie“ vyrovnává s „klasickou fenomenologií“ reprezentovanou fenomenologií Edmunda Husserla a Martina Heideggera. V druhé kapitole – věnované Henryho pojetí „tělesnosti“ – autor nejdříve představí neprávem pozapomenutého francouzského filosofa Maina de Birana, popíše Henryho konfrontaci s filosofií tělesnosti u Condillaca, Husserla a Merleau-Pontyho, aby následně vyložil Henryho fenomenologii těla, totiž jeho pozoruhodný popis manifestace dvou tělesných systémů tvořených třemi modalitami těla (absolutní, organické, objektivní čili fyzické tělo). V závěru kapitoly nastolí otázku „unitární teorie těla“, jež je představena jako Henryho originální příspěvek k diskusi o problematice tzv. tělesného schématu. Nakonec se zabývá Henryho navýsost radikálním řešením otázky „zkušenosti-o-druhém“, zkoumáním manifestace neviditelného podkladu intersubjektivity neboli právě takového „spolu-bytí“, které své opodstatnění a nezlomnou moc čerpá v paticky spolu-zakoušeném Životě, který v materiální fenomenologii hraje roli fenomenologicko-ontologického počátku „vztahu-k“ jako takového.