Więcej o książce
Vydal Ústav pro českou literaturu ČSAV. Poprvé souborně a přesně podle rukopisu vydaný cyklus interludií, které autor skládal v letech 1644-1646, vzniká roku 1953. Tematika Kocmánkových i ostatních tehdy provozovaných interludií (= pololidových frašek, krátkých výstupů mezi jednotlivými akty vážných her, po Bílé hoře samostatných literárních útvarů, skládaných a provozovaných kantory a žáky jako možnost přivydělání) je dána potřebami masopustního a posvícenského veselí, k němuž se útvar interludií poutal: opilství, nemoc z přejedení, námluvy. Jednajícími postavami jsou nejčastěji příslušníci selského stavu, hrubě zkarikovaní a vylíčení s primitivním realismem, jehož tendencí je sice ukázat jistou nadřazenost měšťanského stavu nad selským, ale také ukázat hmotné a duševní zbídačení selského lidu v době třicetileté války. Proto zobrazují pobělohorská interludia tehdejší lidový život v jeho opravdové podobě tak, jako snad žádné jiné soudobé památky.
Zakup książki
Sedm interludií, Václav František Kocmánek
- Język
- Rok wydania
- 1953
- Oprawa
- (miękka),
- Stan książki
- Dobry
- Cena
- 21,22 zł
Metody płatności
Brakuje nam tutaj Twojej recenzji.
- Tytuł
- Sedm interludií
- Język
- czeski
- Autorzy
- Václav František Kocmánek
- Rok wydania
- 1953
- Oprawa
- miękka
- Seria
- Tagi
- Literatura czeska, Sztuki teatralne, XVII wiek, Wojna trzydziestoletnia (1618-1648), Ofiary wojenne, Okres po białej górze, Wiejscy, Wolni (Ludność wiejska)
- Ocena
- 2,5 z 5
- Opis
- Vydal Ústav pro českou literaturu ČSAV. Poprvé souborně a přesně podle rukopisu vydaný cyklus interludií, které autor skládal v letech 1644-1646, vzniká roku 1953. Tematika Kocmánkových i ostatních tehdy provozovaných interludií (= pololidových frašek, krátkých výstupů mezi jednotlivými akty vážných her, po Bílé hoře samostatných literárních útvarů, skládaných a provozovaných kantory a žáky jako možnost přivydělání) je dána potřebami masopustního a posvícenského veselí, k němuž se útvar interludií poutal: opilství, nemoc z přejedení, námluvy. Jednajícími postavami jsou nejčastěji příslušníci selského stavu, hrubě zkarikovaní a vylíčení s primitivním realismem, jehož tendencí je sice ukázat jistou nadřazenost měšťanského stavu nad selským, ale také ukázat hmotné a duševní zbídačení selského lidu v době třicetileté války. Proto zobrazují pobělohorská interludia tehdejší lidový život v jeho opravdové podobě tak, jako snad žádné jiné soudobé památky.