Chlapec hrající si s krabem

Więcej o książce

V Jaroslavu Kovandovi se představuje nejen básník zralý a hotový, robustní Moravák s vyhraněnou, mnohotvárné modulovanou poetikou, ale hlavně autor, jenž ve svém psaní vždy jaksi naraz nabízí cely oblouk lidského osudu, křivku lidské existence naplno oscilující mezi intimní každodennostía fragmenty velkých dějin, drobnohlednoslí osobních epifanii a monumentalitou ságy rozvětveného příbuzenstva, sousedstva, spoluobyvatelslva. jež vytrvale pableskuje na sítnici paměti. A je toho víc: Kovanda strhujícím způsobem mísí robustní „znásilňováni“ jazyka se sytou dionýskou smyslovostí. „Neštítí se" — smyslově, jazykově, výrazově — vcelku ničeho (v epičtějšlch sbírkách najdeme rabiátské pábitelslvi i brutální válečné morytáty), ač zároveň vždy zůstává lidský a jemný. Hnůj a pot jsou mu stejnou inspirací jako víno či silnice mezi poli. Je to moravský selský alchymista, delinitivně však dotčený i sofistikovaností města — přesněji řečeno oním těžko postižitelným, avšak zcela specilickym duchem dělného baťovského kraje, v němž se tak originálně, podivuhodně a zároveň přirozeně prolíná břitkost „amerického“ snu s rozšafnou, avšak bystrou a briskní valašskou rázovitostí. Jan Štolba