Więcej o książce
Kniha Pozastavené stmívání přináší dva poslední básnické počiny Stanislava Dvorského (1940-2020). Autorem dlouho připravovanou skladbu Někde někdy něco a posmrtně zveřejněnou báseň Počínali jsme si jako těkající dobrodruzi. Obě básně patří k tomu nejlepšímu, co v české poezii vzniklo v uplynulých deseti letech. Dvorského poezie vyrůstá z postsurrealismu, ale pracuje s principem vnitřního monologu, jak jej známe od Věry Linhartové nebo Samuela Becketta. Pro Dvorského básnické texty je charakteristický chirurgicky přesný a magicky sugestivní jazyk, který navozuje přitažlivé i znepokojující napětí. V obou básních je díky jejich naléhavosti přítomen silný existenciální tón. Stanislav Dvorský si vybavuje dětství a důležité okamžiky svého života, zároveň však text od vzpomínek neustále odbíhá do „nových prostorů a rámců“. Soukromé obrazy jsou přetvořeny do nového mýtu a jsou kontaminovány absurdními výjevy či potutelnými výzvami. Dvorského básně se postupně stávají komplexními a znepokojivými zprávami o lidském životě a o smrti, do které všechno ústí.
Zakup książki
Pozastavené stmívání, Stanislav Dvorský
- Język
- Rok wydania
- 2023
- Oprawa
- (miękka)
Metody płatności
Brakuje nam tutaj Twojej recenzji.
- Tytuł
- Pozastavené stmívání
- Język
- czeski
- Autorzy
- Stanislav Dvorský
- Wydawca
- Malvern
- Rok wydania
- 2023
- Oprawa
- miękka
- Liczba stron
- 90
- ISBN10
- 8075304403
- ISBN13
- 9788075304407
- Seria
- Ocena
- 4,25 z 5
- Opis
- Kniha Pozastavené stmívání přináší dva poslední básnické počiny Stanislava Dvorského (1940-2020). Autorem dlouho připravovanou skladbu Někde někdy něco a posmrtně zveřejněnou báseň Počínali jsme si jako těkající dobrodruzi. Obě básně patří k tomu nejlepšímu, co v české poezii vzniklo v uplynulých deseti letech. Dvorského poezie vyrůstá z postsurrealismu, ale pracuje s principem vnitřního monologu, jak jej známe od Věry Linhartové nebo Samuela Becketta. Pro Dvorského básnické texty je charakteristický chirurgicky přesný a magicky sugestivní jazyk, který navozuje přitažlivé i znepokojující napětí. V obou básních je díky jejich naléhavosti přítomen silný existenciální tón. Stanislav Dvorský si vybavuje dětství a důležité okamžiky svého života, zároveň však text od vzpomínek neustále odbíhá do „nových prostorů a rámců“. Soukromé obrazy jsou přetvořeny do nového mýtu a jsou kontaminovány absurdními výjevy či potutelnými výzvami. Dvorského básně se postupně stávají komplexními a znepokojivými zprávami o lidském životě a o smrti, do které všechno ústí.


