Więcej o książce
Vladimír Kolár (nar. 22. Června 1947) těží ve své próze Co už máma nenapsala jednak z vlastních vzpomínek zprostředkovaných dětskýma i dospělýma očima, ale též z deníkových záznamů svých rodičů, jejich korespondence a dalších dokumentů, aby přiblížil dobu padesátých, šedesátých a i sedmdesátých let. Provází nás těžkým obdobím politických procesů, které nenapravitelně poznamenalo osud jeho rodiny, ale i léty dospívání a studií, vrcholícími událostmi roku 1968. V autentické, nezkreslené podobě tu autor portrétuje svého otce - vojáka čs. západní armády, novináře, politického pracovníka, oběť nezákonných represí. Stejně plasticky přibližuje osobnost své matky, spisovatelky Jaromíry Kolárové, jejíž cesta za literárním úspěchem a k srdcím čtenářů byla zatarasena četnými překážkami, lidskou záští a podlostí i závažnými problémy zdravotními. Autor vzpomínek se však neomezuje jen na rodiče a sourozence, na strastiplné rodinné trampoty, zároveň kreslí i portréty osobností, které mu pomáhaly hledat jeho místo v životě, názorovou orientaci, a mezi nimiž najdeme i některá jména protagonistů pražského jara. Návraty jsou provázeny nostalgií a smutkem, ale spisovatel se nevyhýbá ani veselým či komickým situacím, ironii, kreslí i šťastné a radostné životní okamžiky.
Zakup książki
Co už máma nenapsala, Vladimír Kolár
- Język
- Rok wydania
- 2008
- Oprawa
- (twarda)
Metody płatności
Brakuje nam tutaj Twojej recenzji.
- Tytuł
- Co už máma nenapsala
- Język
- czeski
- Autorzy
- Vladimír Kolár
- Wydawca
- BMSS-Start
- Rok wydania
- 2008
- Oprawa
- twarda
- Liczba stron
- 254
- ISBN10
- 8086140474
- ISBN13
- 9788086140476
- Seria
- Kategorie
- Ocena
- 4,5 z 5
- Opis
- Vladimír Kolár (nar. 22. Června 1947) těží ve své próze Co už máma nenapsala jednak z vlastních vzpomínek zprostředkovaných dětskýma i dospělýma očima, ale též z deníkových záznamů svých rodičů, jejich korespondence a dalších dokumentů, aby přiblížil dobu padesátých, šedesátých a i sedmdesátých let. Provází nás těžkým obdobím politických procesů, které nenapravitelně poznamenalo osud jeho rodiny, ale i léty dospívání a studií, vrcholícími událostmi roku 1968. V autentické, nezkreslené podobě tu autor portrétuje svého otce - vojáka čs. západní armády, novináře, politického pracovníka, oběť nezákonných represí. Stejně plasticky přibližuje osobnost své matky, spisovatelky Jaromíry Kolárové, jejíž cesta za literárním úspěchem a k srdcím čtenářů byla zatarasena četnými překážkami, lidskou záští a podlostí i závažnými problémy zdravotními. Autor vzpomínek se však neomezuje jen na rodiče a sourozence, na strastiplné rodinné trampoty, zároveň kreslí i portréty osobností, které mu pomáhaly hledat jeho místo v životě, názorovou orientaci, a mezi nimiž najdeme i některá jména protagonistů pražského jara. Návraty jsou provázeny nostalgií a smutkem, ale spisovatel se nevyhýbá ani veselým či komickým situacím, ironii, kreslí i šťastné a radostné životní okamžiky.