Więcej o książce
Z díla nejvýznačnějšího švýcarského spisovatele 19. století, mistra výchovného románu a moderní realistické novely, přináší tento svazek výbor z jeho lyriky a dva cykly novel – Sedm legend (1872) a Epigram (1881). Básně obrážejí jeho spojení s přírodou, prostými lidmi i ohlasy bouřlivého politického vývoje v Německu (doba předbřeznová, revoluce roku 1848 a doba po ní), který básníka dovedl „až k osvojení nejvyšší pojmové formy německé revoluční demokracie, filosofie Feuerbachovy“ (G. Lukács). V Sedmi legendách a v Epigramu přetváří a dovršuje autor několik známých biblických námětů, jejichž motivem je láska v rozmanitých podobách. Ze světců se tu stávají lidé s pozemskými vášněmi, slabostmi, rozmary a podivnůstkami, a na jejich příbězích rozvádí autor své názory na vzájemné vztahy muže a ženy, na lidskou, společenskou a kulturní rovnost pohlaví a na podstatu lásky. Zároveň dospívá k vypravěčskému mistrovství, které se „uměleckou volností i přísností vyrovná klasickému vzoru všech novelistů, Boccacciovu Dekameronu“ (F. C. Weiskopf).
Zakup książki
Básně. Sedm legend. Epigram, Gottfried Keller, Marie Kornelová, Kamil Bednář, Erik Adolf Saudek
- Język
- Rok wydania
- 1954
- Oprawa
- (twarda),
- Stan książki
- Dobry
- Cena
- 8,75 zł
Metody płatności
Nikt jeszcze nie ocenił.
- Tytuł
- Básně. Sedm legend. Epigram
- Język
- czeski
- Rok wydania
- 1954
- Oprawa
- twarda
- Seria
- Tagi
- Realizm
- Opis
- Z díla nejvýznačnějšího švýcarského spisovatele 19. století, mistra výchovného románu a moderní realistické novely, přináší tento svazek výbor z jeho lyriky a dva cykly novel – Sedm legend (1872) a Epigram (1881). Básně obrážejí jeho spojení s přírodou, prostými lidmi i ohlasy bouřlivého politického vývoje v Německu (doba předbřeznová, revoluce roku 1848 a doba po ní), který básníka dovedl „až k osvojení nejvyšší pojmové formy německé revoluční demokracie, filosofie Feuerbachovy“ (G. Lukács). V Sedmi legendách a v Epigramu přetváří a dovršuje autor několik známých biblických námětů, jejichž motivem je láska v rozmanitých podobách. Ze světců se tu stávají lidé s pozemskými vášněmi, slabostmi, rozmary a podivnůstkami, a na jejich příbězích rozvádí autor své názory na vzájemné vztahy muže a ženy, na lidskou, společenskou a kulturní rovnost pohlaví a na podstatu lásky. Zároveň dospívá k vypravěčskému mistrovství, které se „uměleckou volností i přísností vyrovná klasickému vzoru všech novelistů, Boccacciovu Dekameronu“ (F. C. Weiskopf).