Więcej o książce
Kocovina je třetí díl románové trilogie Žižkaperk Blues. Děj románu začíná v roce 1989 během Palachova týdne, v roce plném zázraků padají okolní komunistické režimy a konečně začíná Sametová revoluce, hlavní hrdina žije na pražském Žižkově a pochází z rodiny tvrdě postižené komunistickými represemi, aktivně se účastní dějinných událostí a s nadějí očekává změny související s blížícím se pádem komunistického režimu. Přicházejí svobodná devadesátá léta a záhy se ukazuje, že pravda a lásky vždy nevítězí... V pondělí ráno jsem se probudil s bolavou hlavou. Vypadalo to na lehkej otřes mozku. Po zralý úvaze jsem se ale rozhodnul, že do práce radši půjdu. Nechtělo se mi na neschopenku a už vůbec se mi nechtělo vysvětlovat doktorovi a následně možná i policajtům, jakým způsobem jsem k mýmu lehkýmu úrazu přišel. Policejní stříkačka nebyla úplně tím nejvhodnějším a nejlepším předmětem, kterej by se hodilo z něčeho takovýho obviňovat, nebylo by to vůbec rozumný. Taky se mi už nechtělo hnít doma, zrovna v době, která snad konečně slibovala prolomení ledů a možná i začátek konce prohnilýho a nenáviděnýho bolševickýho režimu.
Zakup książki
Žižkaperk blues 3 - Kocovina, Jiří Fučikovský
- Język
- Rok wydania
- 2024
- Oprawa
- (twarda),
- Stan książki
- Dobry
- Cena
- 24,83 zł
Metody płatności
Brakuje nam tutaj Twojej recenzji.
- Tytuł
- Žižkaperk blues 3 - Kocovina
- Język
- czeski
- Autorzy
- Jiří Fučikovský
- Wydawca
- Talent Pro Art
- Rok wydania
- 2024
- Oprawa
- twarda
- Liczba stron
- 412
- ISBN10
- 8076291275
- ISBN13
- 9788076291270
- Seria
- Žižkaperk Blues
- Kategorie
- Ocena
- 2,5 z 5
- Opis
- Kocovina je třetí díl románové trilogie Žižkaperk Blues. Děj románu začíná v roce 1989 během Palachova týdne, v roce plném zázraků padají okolní komunistické režimy a konečně začíná Sametová revoluce, hlavní hrdina žije na pražském Žižkově a pochází z rodiny tvrdě postižené komunistickými represemi, aktivně se účastní dějinných událostí a s nadějí očekává změny související s blížícím se pádem komunistického režimu. Přicházejí svobodná devadesátá léta a záhy se ukazuje, že pravda a lásky vždy nevítězí... V pondělí ráno jsem se probudil s bolavou hlavou. Vypadalo to na lehkej otřes mozku. Po zralý úvaze jsem se ale rozhodnul, že do práce radši půjdu. Nechtělo se mi na neschopenku a už vůbec se mi nechtělo vysvětlovat doktorovi a následně možná i policajtům, jakým způsobem jsem k mýmu lehkýmu úrazu přišel. Policejní stříkačka nebyla úplně tím nejvhodnějším a nejlepším předmětem, kterej by se hodilo z něčeho takovýho obviňovat, nebylo by to vůbec rozumný. Taky se mi už nechtělo hnít doma, zrovna v době, která snad konečně slibovala prolomení ledů a možná i začátek konce prohnilýho a nenáviděnýho bolševickýho režimu.


