Svět iónských archaických kosmologií

Więcej o książce

Iónské archaické kosmologie představují rané výklady univerza, které formulovali iónští myslitelé v 6. století př. Kr. Včetně Thalése, Anaximandra, Anaximenés, Xenofanés a Hérakleita, tyto koncepce se zachovaly především díky pozdějším autorům. I když nelze tyto myšlenky plně rekonstruovat, lze identifikovat společné rysy, zejména meteorologickou povahu jejich teorií. Vznik nebeských těles byl často spojován se zapálením vypařované vlhkosti, přičemž nebeská tělesa byla chápána v analogii s meteorologickými jevy a měla obíhat nad Zemí. Kniha zdůrazňuje, že meteorologická povaha těchto kosmologií a oběhy nebeských těles nad zemským povrchem ukazují na to, že Země byla považována za dolní dimenzi univerza. Podle této koncepce se nad Zemí rozprostírá nebe, zatímco prostor univerza je vymezen mezi nebem a Zemí. Anaximandrova kosmologie se však od této tradice odlišovala. Iónské archaické kosmologie tak stály na počátku vývoje, který se projevoval v kosmologiích 5. století př. Kr., kde byla nebeská tělesa chápána jako hmotné objekty obíhající i pod Zemí. Tento posun mohl být důsledkem Parmenidovy formulace nebeské sféry, vycházející z jeho konceptu pravého jsoucna jako jednoty veškerenstva.