Obrazy z utrpení Páně

Więcej o książce

„Matce, která mi mnohokrát vyprávěla o utrpení Pána“ jsou připsány Obrazy z utrpení Páně (Figuras de la Pasión del Señor, I. část 1916, II. část 1917), kniha, kterou autor považoval za své dílo vrcholné. U současné španělské kritiky jakoby však nad ním panovaly rozpaky. Nepochybnějsou dány tím, že jeho námět vybočil z ostatní autorovy tvorby. Jde o soudobé zpracování biblických příběhů z Ježíšova života. Východiskem jsou útržky evangelií, v nichž se objevují zmínky o postavách, které třebas i jako vzdálenější svědci byli účastníky Ježíšova ukřižování. V tradici španělské literatury máme co činit s námětem, který do ní organicky spadá, ať do jejího údobí gotického nebo barokního. Miró se soustředil na archetypální postavy, jakými je Jidáš, Kaifáš, Pilát, Šimon Kyrenský a další, a nechal je mluvit a jednat se silou stále živých pašijových příběhů. Pouze střídmě je doplnil líčením, nezaměnitelně miróovským: „Břeh Genezarethu se zlatil starým sluncem. V míru vod i ovzduší klouzal stříbrný a růžový let volavek. A bílý dvorec, bárky a natažené sítě, stěžeň vyčnívající za zdí, mezi neposkvrněností kvetoucích jabloní, dým z krbu, to všechno se zobrazovalo ve snu Galilejského moře.“