
Więcej o książce
2.vydání již delší dobu vyprodané a velmi úspěšné publikace tentokrát v edici Aero. Publikace vyjde v celkem třech číslech Aera a to v čísle 92, 93 a 94. "Síbl", neboli trofejní letoun německého původu Siebel Si 204 a jeho čs. bezlicenční kopie Aero C-3 patří bezesporu mezi legendární letouny poválečné éry čs. letectva. Zhlediska počtů patřil mezi těch několik nejpočetnějších a nejvíce rozšířených typů, a tedy jeho role byla neméně významná ve srovnání s ostatními původně německými typy, „mezky“, „arady“ a „bikry“. Navíc jeho využití zahrnovalo poměrně širokou škálu různých úkolů jak v letecké dopravě, tak ve výcviku, leteckém snímkování a fotogrammetrii i nakonec od konce r. 1951 v procesu výstavby celé bombardovací divize. V tomto případě byla sice jeho role z hlediska bojové hodnoty spíše symbolická, ale i tak díky jemu mohl být personál divize během několika let připraven natolik, že byl schopen v r. 1955 zahájit přechod na reaktivní bombardovací letouny Iljušin Il-28.
Zakup książki
Siebel Si 204 / Aero C-3 1.část, Miroslav Irra
- Język
- Rok wydania
- 2022
- Oprawa
- (miękka)
Metody płatności
Brakuje nam tutaj Twojej recenzji.
- Tytuł
- Siebel Si 204 / Aero C-3 1.část
- Język
- czeski
- Autorzy
- Miroslav Irra
- Wydawca
- JAKAB
- Rok wydania
- 2022
- Oprawa
- miękka
- Liczba stron
- 52
- ISBN10
- 8076480671
- ISBN13
- 9788076480674
- Seria
- Kategorie
- Ocena
- 5 z 5
- Opis
- 2.vydání již delší dobu vyprodané a velmi úspěšné publikace tentokrát v edici Aero. Publikace vyjde v celkem třech číslech Aera a to v čísle 92, 93 a 94. "Síbl", neboli trofejní letoun německého původu Siebel Si 204 a jeho čs. bezlicenční kopie Aero C-3 patří bezesporu mezi legendární letouny poválečné éry čs. letectva. Zhlediska počtů patřil mezi těch několik nejpočetnějších a nejvíce rozšířených typů, a tedy jeho role byla neméně významná ve srovnání s ostatními původně německými typy, „mezky“, „arady“ a „bikry“. Navíc jeho využití zahrnovalo poměrně širokou škálu různých úkolů jak v letecké dopravě, tak ve výcviku, leteckém snímkování a fotogrammetrii i nakonec od konce r. 1951 v procesu výstavby celé bombardovací divize. V tomto případě byla sice jeho role z hlediska bojové hodnoty spíše symbolická, ale i tak díky jemu mohl být personál divize během několika let připraven natolik, že byl schopen v r. 1955 zahájit přechod na reaktivní bombardovací letouny Iljušin Il-28.