Afrika. Ráj a peklo zvířat
Od Atlasu na jih
Od Atlasu po jih. 157 fotografií Josefa Vágnera, 30 barevných kreseb Milana Hůrky, 136 kreseb Evy Haškové. Doplněno dobovými ilustracemi a mapami. 2. vydání.






Od Atlasu na jih
Od Atlasu po jih. 157 fotografií Josefa Vágnera, 30 barevných kreseb Milana Hůrky, 136 kreseb Evy Haškové. Doplněno dobovými ilustracemi a mapami. 2. vydání.
Dvanáct příběhů popisuje slavné atentáty počínaje Césarovou smrtí, vraždou sv. Václava a konče útokem na říšského protektora v Čechách.
Sbírka obsahuje povídky málo poučené současným stavem SF. Vesměs jde o konfrontaci lidí a mimozemského života, často s příchutí dänikenismu, ať již jde o povídku Plžové slunce popisující zkoumání záhadných fosilních otisků, o osud ztroskotaného létajícího talíře v triptychu Gricovy píšťaly, Peníze a Ztracenec či o pokusy ovlivnit vývoj lidstva v povídce Zavři oči a utíkej.
Zew krwi jest powieścią przygodową amerykańskiego pisarza Jacka Londona należącą do światowego kanonu literatury dziecięcej i młodzieżowej. Jej akcja rozgrywa się na Alasce w czasach gorączki złota. Bohaterem jest pies Buck, który wychował się w domowym zaciszu, otoczony miłością i dostatkiem. W wieku czterech lat zostaje sprzedany handlarzowi psów i z dnia na dzień znajduje się w niezwykle trudnych warunkach bytowania w bezkresnej krainie zimy. Czekaja tam na niego zaskakujące przygody. Spotyka się z bestialskim traktowaniem przez ludzi, okrucieństwem i podstępami ze strony innych zwierząt, ciężką pracą w zaprzęgu, małymi racjami jedzenia, skrajnym wyczerpaniem, wielokrotnymi zmianami właścicieli. W miarę nowych doświadczeń Buck stopniowo dostosowuje się do ekstremalnych warunków, a w jego psiej duszy budzi się naturalny instynkt walki o przetrwanie - okrutny instynkt krwi, pchający go do walki na śmierć i życie i o dominację nad stadem. Ogarnia go wreszcie zew natury wzywający do dzikiego życia w lesie. Lektura dla klasy VI.
Hrdina příběhu je frekventant námořního učiliště, chlapec prožívá svůj vzdorovitý věk. Právě když dělá závěrečné zkoušky, na nichž záleží, zda se dostane na loď, objeví se jeho pravý otec....
Zdařilejší jsou spíše kratší povídky s výraznou pointou, jako Vůně nasbíraných hub – o robotu-vrahovi (časop. in: Kmen, 1983, č. 41) či Netradiční zboží (osudný výlet dvojice lidí z budoucnosti do válečného muzea), než delší příběhy, v nichž se autor pokouší o komplexnější morální a společenskou problematiku (Čekání na člověka). Povídka Jakou barvu má tráva pojednává o vynálezu mentálního kola, které přidává fyzickou sílu na úkor duševní, Stopa do budoucnosti je zajímavě vystavěný příběh zvažující možnost ovlivňování budoucnosti pomocí genetické paměti. V prózách Lubomíra Macháčka je znát zájem spíše o lidské hrdiny a jejich osudy než o SF rekvizity a jejich hodnoty spočívají na úrovni literární, mimožánrové. In: Adamovič – Slovník české literární fantastiky a science fiction