Więcej o książce
Brána bez dveří, čínsky Wumenguan, sinojaponsky Mumokan, je nejznámější sbírka čínských zenových kóanů. Autorem sbírky byl mnich a učitel Wumen (1183-1260). Sbírka sestává ze 48 „případů“ s autorovým často paradoxním nebo ironickým komentářem a závěrečným čtyřverším, gáthou. Kóany jsou jednoduché záznamy promluv a jednání učitelů a žáků, mistrů a jejich rivalů. Pointy promluv jsou často v otázce a odpovědi, ale i v odmlce, nebo jen v gestu. Pointy svou paradoxní otevřeností prolamují logiku a konvenci očekávaného jednání a předsudečného poznání. Ústně tradované kóany nezprostředkovávaly žádná moudra ani principy, jak to činily především konfuciánské, ale do značné míry i taoistické příběhy, na které čínští buddhisté navazovali; byl to psychologický nástroj, kterým učitel opakovaně naváděl žáka nebo protivníka do jisté duchovní a mentální situace, ze které nebylo jiného východiska než vyjít z myslitelného a rozumného. Pro nás jsou ovšem kóany i něčím, co přesahuje jejich původní účel a smysl. Můžeme je číst i jako nejryzejší odkaz k onomu nesmírně bohatému celku zenového a zenem inspirovaného textu s jeho mytologickými a magickými prvky s lidovou religiozitou. Tak se v kóanech ozývá echo starších čínských předbudhistických šamanistických technik čistoty a exorcismu.
Zakup książki
Brána bez dveří: Wumenguan, Huikai Wumen, Oldřich Král
- Język
- Rok wydania
- 2007
- Oprawa
- (miękka)
Metody płatności
Brakuje nam tutaj Twojej recenzji.
- Tytuł
- Brána bez dveří: Wumenguan
- Język
- czeski
- Autorzy
- Huikai Wumen, Oldřich Král
- Wydawca
- Maxima
- Rok wydania
- 2007
- Oprawa
- miękka
- ISBN10
- 8086921026
- ISBN13
- 9788086921020
- Seria
- Kategorie
- Tagi
- Tematy religijne, Duchowość, Zagadki, Życiowa mądrość, Zen, Literatura chińska, Filozofia chińska, Koany
- Oryginalna nazwa
- Wumenguan
- Ocena
- 5 z 5
- Opis
- Brána bez dveří, čínsky Wumenguan, sinojaponsky Mumokan, je nejznámější sbírka čínských zenových kóanů. Autorem sbírky byl mnich a učitel Wumen (1183-1260). Sbírka sestává ze 48 „případů“ s autorovým často paradoxním nebo ironickým komentářem a závěrečným čtyřverším, gáthou. Kóany jsou jednoduché záznamy promluv a jednání učitelů a žáků, mistrů a jejich rivalů. Pointy promluv jsou často v otázce a odpovědi, ale i v odmlce, nebo jen v gestu. Pointy svou paradoxní otevřeností prolamují logiku a konvenci očekávaného jednání a předsudečného poznání. Ústně tradované kóany nezprostředkovávaly žádná moudra ani principy, jak to činily především konfuciánské, ale do značné míry i taoistické příběhy, na které čínští buddhisté navazovali; byl to psychologický nástroj, kterým učitel opakovaně naváděl žáka nebo protivníka do jisté duchovní a mentální situace, ze které nebylo jiného východiska než vyjít z myslitelného a rozumného. Pro nás jsou ovšem kóany i něčím, co přesahuje jejich původní účel a smysl. Můžeme je číst i jako nejryzejší odkaz k onomu nesmírně bohatému celku zenového a zenem inspirovaného textu s jeho mytologickými a magickými prvky s lidovou religiozitou. Tak se v kóanech ozývá echo starších čínských předbudhistických šamanistických technik čistoty a exorcismu.


