Parametry
Więcej o książce
V době kdy Rousseau začal psát své Dumy samotářského chodce jako pokračování Vyznání a Rozmluv, věděl, že už nebude dlouho žít a že už od lidí nemůže nic očekávat. „Tak jsem zde sám na zemi, nemaje již bratra, bližního, přítele, společnosti, jen sama sebe.“ Tráví své dny v rozjímání, snění a vzpomínkách a ukládá je do „procházek“ po bývalém blaženém životě. Vzpomíná na kouzelné dny u jezera Bienneského, na příhodu s dánským psem, z níž sotva vyvázl životem a umožnil veřejnosti, aby rozšířila zprávu o jeho úmrtí, vyznává se ze své lásky k přírodě, jedinému příteli, který dovede konejšit a dávat zapomnění, odporuje nactiutrhačům, kteřé ho nařkli z nelásky k dětem. Poslední, „procházku desátou“, věnovanou první dobrodince, madame de Warens, k padesátému výročí jejich seznámení, již nedopsal. Autor ve své útlé knížečce zanechal svým čtenářům hrst bolestí a radostí z života, který miloval, ale opouštěl rád.
W magazynie mamy łącznie książkiDumy samotářského chodce(1962)
Zakup książki
Dumy samotářského chodce, Jean-Jacques Rousseau
- Język
- Rok wydania
- 1962
- Oprawa
- (miękka),
- Stan książki
- Dobry
- Cena
- 26,99 zł
Metody płatności
Brakuje nam tutaj Twojej recenzji.
- Tytuł
- Dumy samotářského chodce
- Język
- czeski
- Autorzy
- Jean-Jacques Rousseau
- Rok wydania
- 1962
- Oprawa
- miękka
- Seria
- Kategorie
- Tagi
- Tematyka filozoficzna, Francja, Literatura francuska, Emocje, Paryż, XVIII wiek, Tożsamość, Refleksje & Przemyślenia, Oświecenie
- Pierwsze wydanie
- 1782
- Oryginalna nazwa
- Les reveries du promeneur solitaire
- Ocena
- 3,3 z 5
- Opis
- V době kdy Rousseau začal psát své Dumy samotářského chodce jako pokračování Vyznání a Rozmluv, věděl, že už nebude dlouho žít a že už od lidí nemůže nic očekávat. „Tak jsem zde sám na zemi, nemaje již bratra, bližního, přítele, společnosti, jen sama sebe.“ Tráví své dny v rozjímání, snění a vzpomínkách a ukládá je do „procházek“ po bývalém blaženém životě. Vzpomíná na kouzelné dny u jezera Bienneského, na příhodu s dánským psem, z níž sotva vyvázl životem a umožnil veřejnosti, aby rozšířila zprávu o jeho úmrtí, vyznává se ze své lásky k přírodě, jedinému příteli, který dovede konejšit a dávat zapomnění, odporuje nactiutrhačům, kteřé ho nařkli z nelásky k dětem. Poslední, „procházku desátou“, věnovanou první dobrodince, madame de Warens, k padesátému výročí jejich seznámení, již nedopsal. Autor ve své útlé knížečce zanechal svým čtenářům hrst bolestí a radostí z života, který miloval, ale opouštěl rád.