Bookbot

Starou cestou

Parametry

Więcej o książce

Soubor povídek Tři povídkové sbírky, Kouty srdce a světa, Lidé, které jsem potkal cestou, a Po prvé a naposledy, byly hlavním podkladem pro výbor povídek, o nichž autor doufal, že jejich platnost není pomíjivá. Dobou vzniku zabírají zhruba čtvrtstoletí. Za tak dlouhý čas se mění nejenomsvět, ale taky autor, který nad leckterým projevem svého literárního mládí potřásá pochybovačně hlavou a nad většinou udělá kříž. Ale pokud se některé povídky, vzaté na milost a pojaté do této sbírky, liší od svého původního tvaru, pak jenom potud, že byly někde trochu ohoblovány příliš vysoké slohové chůdy, na nichž se literární mladost tak ráda vznáší. Jinak zůstalo všechno při starém. Ubírá-li se autor starou cestou, vedoucí světy, které kdysi sám vytvořil, a potkává-li znovu tváře dávno ztracené, ač kdysi tak blízké a tak milované, je mu smutno. Přejme všem spisovatelům a tedy i sami sobě, aby byl smutek takové cesty jenom smutkem nad časem pouze odešlým, nikoli smutkem nad časem promarněným; nad nezdařeným dílem. E. V.

Zakup książki

Starou cestou, Edvard Valenta

Język
Rok wydania
1971
Oprawa
(twarda),
Stan książki
Uszkodzony
Cena
6,97 zł

Metody płatności

Nikt jeszcze nie ocenił.Oceń

Tytuł
Starou cestou
Język
czeski
Rok wydania
1971
Oprawa
twarda
Seria
Kategorie
Opis
Soubor povídek Tři povídkové sbírky, Kouty srdce a světa, Lidé, které jsem potkal cestou, a Po prvé a naposledy, byly hlavním podkladem pro výbor povídek, o nichž autor doufal, že jejich platnost není pomíjivá. Dobou vzniku zabírají zhruba čtvrtstoletí. Za tak dlouhý čas se mění nejenomsvět, ale taky autor, který nad leckterým projevem svého literárního mládí potřásá pochybovačně hlavou a nad většinou udělá kříž. Ale pokud se některé povídky, vzaté na milost a pojaté do této sbírky, liší od svého původního tvaru, pak jenom potud, že byly někde trochu ohoblovány příliš vysoké slohové chůdy, na nichž se literární mladost tak ráda vznáší. Jinak zůstalo všechno při starém. Ubírá-li se autor starou cestou, vedoucí světy, které kdysi sám vytvořil, a potkává-li znovu tváře dávno ztracené, ač kdysi tak blízké a tak milované, je mu smutno. Přejme všem spisovatelům a tedy i sami sobě, aby byl smutek takové cesty jenom smutkem nad časem pouze odešlým, nikoli smutkem nad časem promarněným; nad nezdařeným dílem. E. V.