De Cultura Hortorum / O zahradnictví

Więcej o książce

Strabo napsal své nejznámější dílo "De cultura hortorum" pravděpodobně ve zralém věku jako opat kláštera Reichenau. Jako básník prokázal hlubokou znalost Vergilia a Ovidia, a také znalosti z oblasti zemědělství, botaniky a lékařství, pravděpodobně čerpající z antických a pozdně antických textů. Vergilius ve svých "Georgica" přenechává popis zahrad jiným, což Strabo převzal ve své práci. Čerpá z lékařského spisu "Liber medicinalis" od Quinta Serena a pravděpodobně také z "Naturae historia" Plinia Staršího. Originálnost Strabovy básně spočívá nejen v jeho vzdělanosti, ale také v jeho pozorovatelských schopnostech. V úvodu básně uvádí, že své znalosti získal i díky vlastní zahrádce, která se nacházela před jeho domem. Popis zahradnických prací a živé líčení rostlin ukazují, že Strabo měl skutečnou zkušenost s péčí o rostliny. Básní dýchá opravdový zájem o půdu a rostliny, znalost latinské literární tradice a oddanost křesťanským hodnotám. Spojuje praktický užitek s estetickou vnímavostí, náboženskou zkušenost s vědomím evropských intelektuálních kořenů. Jako benediktinský mnich se Strabo řídil pravidlem "ora et labora", což se v jeho díle manifestuje, zejména v závěrečných pasážích. Zahrada v bibli, jako symbol ráje a vzkříšení, pravděpodobně ovlivnila i jeho psaní.