Bookbot

Dějiny sexuality II. Užívání slastí

Ocena książki

Więcej o książce

Druhý svazek nedokončeného vrcholného díla francouzského filosofa a historika. Dějiny sexuality nepředstavují snahu o rekonstrukci dějin sexuálního chování, nýbrž analýzu sexuality jako jedinečné formy zkušenosti, která se stává předmětem vědění, vznikajícího na průsečíku medicíny, politiky, ekonomie a filosofie. Užívání slasti se soustřeďuje na zkoumání způsobu, jakým se jedinec v klasickém období stával morálním subjektem svých aktů. Ústřední metodologické vodítko (řecký pojem chrésis afrodisión) je zde rozebráno ve třech hlavních kontextech: v kontextu Životosprávy chápané jako vztah k vlastnímu tělu, Hospodaření chápaného jako umění vést domácnost a Erotiky pojednávané na pozadí lásky k chlapcům a posléze, v rámci filosofie, pojímané jako možnost přístupu k pravdě. Péče o sebe navazuje na motivy pojednávané v předchozím svazku, ovšem tentokrát se zaměřuje na pozdní antiku (Artemidóros, Plútarchos, stoicismus) a její přechod do raného křesťanství. Právě raně křesťanské texty se měly stát tématem čtvrtého svazku se zamýšleným názvem Doznání tělesnosti. Foucault sice tento svazek víceméně dokončil, ale vzhledem k tomu, že ve své závěti zakázal jakékoliv posmrtné publikace, k jeho vydání nikdy nedošlo.

Wydanie

Zakup książki

Dějiny sexuality II. Užívání slastí, Michel Foucault

Język
Rok wydania
2003
Oprawa
(twarda)
Jak tylko się pojawi, wyślemy Ci wiadomość e-mail.

Metody płatności

4,1
Bardzo dobra
99+ Ocena

Brakuje nam tutaj Twojej recenzji.

Tytuł
Dějiny sexuality II. Užívání slastí
Język
czeski
Rok wydania
2003
Oprawa
twarda
Pierwsze wydanie
1984
Oryginalna nazwa
L'usage des plaisirs
Ocena
4,1 z 5
Opis
Druhý svazek nedokončeného vrcholného díla francouzského filosofa a historika. Dějiny sexuality nepředstavují snahu o rekonstrukci dějin sexuálního chování, nýbrž analýzu sexuality jako jedinečné formy zkušenosti, která se stává předmětem vědění, vznikajícího na průsečíku medicíny, politiky, ekonomie a filosofie. Užívání slasti se soustřeďuje na zkoumání způsobu, jakým se jedinec v klasickém období stával morálním subjektem svých aktů. Ústřední metodologické vodítko (řecký pojem chrésis afrodisión) je zde rozebráno ve třech hlavních kontextech: v kontextu Životosprávy chápané jako vztah k vlastnímu tělu, Hospodaření chápaného jako umění vést domácnost a Erotiky pojednávané na pozadí lásky k chlapcům a posléze, v rámci filosofie, pojímané jako možnost přístupu k pravdě. Péče o sebe navazuje na motivy pojednávané v předchozím svazku, ovšem tentokrát se zaměřuje na pozdní antiku (Artemidóros, Plútarchos, stoicismus) a její přechod do raného křesťanství. Právě raně křesťanské texty se měly stát tématem čtvrtého svazku se zamýšleným názvem Doznání tělesnosti. Foucault sice tento svazek víceméně dokončil, ale vzhledem k tomu, že ve své závěti zakázal jakékoliv posmrtné publikace, k jeho vydání nikdy nedošlo.