Bookbot

Teorie avantgardy / Stárnutí moderny

Ocena książki

Więcej o książce

Teorie avantgardy (1974) Petera Bürgera je klíčovým příspěvkem k analýze rozporuplných tendencí v moderním umění. Bürger charakterizuje avantgardní hnutí první poloviny dvacátého století jako útok na instituci umění, jehož cílem je sloučit umění s životní praxí. Tato avantgardní intence se projevuje v produkci „neorganických“ uměleckých děl. I když Bürger konstatuje, že avantgardy ve svých záměrech ztroskotaly, přisuzuje jim zásadní roli ve vývoji moderního umění. Historický význam avantgardy spočívá v tom, že umožnila rozpoznat vliv normativního rámce instituce umění na společenský účinek uměleckých děl. Tato instituce, fungující na principu autonomie, se sice staví do opozice ke společnosti, ale zároveň se vzdává možnosti na ni působit. Bürger tvrdí, že estetická teorie po avantgardách musí analyzovat funkci uměleckých děl v buržoazní společnosti, namísto aby brala autonomii umění jako samozřejmost. Kniha kritizuje poválečné neoavantgardy, které podle Bürgera institucionalizují avantgardní strategie a ztrácejí jejich původní kritický obsah. Toto vydání doplňuje Bürgerův teoretický spis o překlad výboru Stárnutí moderny (2001), který se zaměřuje na výtvarné umění a ilustruje myšlenkovou konstrukci Teorie avantgardy analýzami konkrétních problémů a příkladů z dějin umění.

Zakup książki

Teorie avantgardy / Stárnutí moderny, Peter Bürger

Język
Rok wydania
2015
Oprawa
(miękka)
Jak tylko się pojawi, wyślemy Ci wiadomość e-mail.

Metody płatności

3,9
Bardzo dobra
23 Ocena

Brakuje nam tutaj Twojej recenzji.

Tytuł
Teorie avantgardy / Stárnutí moderny
Język
czeski
Oprawa
miękka
Liczba stron
345
ISBN10
8087108590
ISBN13
9788087108598
Seria
Oryginalna nazwa
Theorie der Avantgarde
Ocena
3,85 z 5
Opis
Teorie avantgardy (1974) Petera Bürgera je klíčovým příspěvkem k analýze rozporuplných tendencí v moderním umění. Bürger charakterizuje avantgardní hnutí první poloviny dvacátého století jako útok na instituci umění, jehož cílem je sloučit umění s životní praxí. Tato avantgardní intence se projevuje v produkci „neorganických“ uměleckých děl. I když Bürger konstatuje, že avantgardy ve svých záměrech ztroskotaly, přisuzuje jim zásadní roli ve vývoji moderního umění. Historický význam avantgardy spočívá v tom, že umožnila rozpoznat vliv normativního rámce instituce umění na společenský účinek uměleckých děl. Tato instituce, fungující na principu autonomie, se sice staví do opozice ke společnosti, ale zároveň se vzdává možnosti na ni působit. Bürger tvrdí, že estetická teorie po avantgardách musí analyzovat funkci uměleckých děl v buržoazní společnosti, namísto aby brala autonomii umění jako samozřejmost. Kniha kritizuje poválečné neoavantgardy, které podle Bürgera institucionalizují avantgardní strategie a ztrácejí jejich původní kritický obsah. Toto vydání doplňuje Bürgerův teoretický spis o překlad výboru Stárnutí moderny (2001), který se zaměřuje na výtvarné umění a ilustruje myšlenkovou konstrukci Teorie avantgardy analýzami konkrétních problémů a příkladů z dějin umění.