Smích

Więcej o książce

Bergsonova esej Smích zkoumá zdroj a smysl smíchu, přičemž zdůrazňuje jeho významnou společenskou roli. Kriticky se zaměřuje na komické, které odhaluje mechanické aspekty lidského myšlení a chování. Autor se projevuje jako erudovaný znalec literatury a vtipný pozorovatel každodenního života. Obřadná stránka společenského života skrývá latentní komično, které čeká na příležitost k projevu. Obřady jsou pro společnost tím, co je převlek pro jednotlivce: musíme je brát vážně, protože se s nimi ztotožňujeme. Jakmile se však od nich odpojíme, ztrácejí svou vážnost a účastníci se jeví jako loutky. Jejich pohyb je řízen nehybností obřadních formulí, což vytváří automatismus. Tento automatismus se projevuje i u úředníků, kteří jednají jako stroje, aplikující příkazy bez uvědomění si jejich absurdity. Příkladem je incident blízko Dieppe, kdy se parník potopil. Cestující, kteří se snažili zachránit, byli nejprve dotazováni celníky, zda mají něco k proclení. Podobně absurdní situace nastala, když poslanec po zločinu ve vlaku interpeloval ministra s upozorněním na porušení úředních předpisů vrahem, který vyskočil z vlaku. Tato komická situace ilustruje, jak se vážnost a mechanické myšlení mohou stát zdrojem smíchu.