Čistec

Więcej o książce

Karel Šiktanc kdysi poznamenal, že pro jeho dnešní tvorbu je podstatné a naléhavé vracet se k samotným kořenům slov, znovu objevovat jejich uhrančivost a neotřelost, být s nimi v co nejužším kontaktu a stále s nimi němě, potichu pracovat. I ve sbírce Čistec autor toto krédo důsledně zachovává. Naznačuje konečně toto směřování i v samotném titulu, kde obnovuje český přírodopisný název hluchavkovité rostliny a prostřednictvím tohoto jména pak popisuje a hledá alespoň nějaký pevný bod v rozporuplném systému současného světa. Čistec je tedy určitým symbolem, jenž pokorně a přesto s neodolatelnou vnitřní naléhavostí nutí básníka znovu v sobě oživit třeba vzpomínky na krajinu, kde vyrůstal, kde běhal kdysi na haldách kolem Kladna a hrál fotbal za vesnickou rezervu. Poezie se tak pro Šiktance stává výsostným jazykovým územím, které má ještě spoustu neprobádaných prostorů a možností, a to i z toho důvodu, že údělem básníka je i křísit i bystřit i posvěcovat řeč.