Pražská Loreta - průvodce poutním místem

Więcej o książce

Název Loreta pochází od italského poutního místa, kde se nachází Santa Casa - Svatá chýše, původně domek, obývaný Pannou Marií v Nazaretu v Palestině, kde jí údajně archanděl Gabriel zvěstoval, že se stane Matkou Boží. Odtud odešla se sv. Josefem do Betléma, kde se Ježíš narodil, a později se sem opět vrátila. Svatá chýše se už brzy po smrti Panny Marie stala uctívanou relikvií, která však byla hodně poničena po vpádu Saracénů (arabských muslimů) do Palestiny. Když r. 1291 opustilo Palestinu křižácké vojsko, stal se podle legendy zázrak. Andělé přenesli Svatou chýši nejprve do Dalmácie a odtud do města v severní Itálii, do vavřínového háje, podle nějž město nese název Loreto, latinsky Laurentum (laurus - vavřín). Archeologické průzkumy později potvrdily, že část zdiva je skutečně totožná s uvažovaným Mariiným domkem, ale pravděpodobně ho nechal ve 13. stol. převézt z Nazaretu papež. Podle italského vzoru architekta Donata Bramanteho se stavěla Loreta i v jiných katolických zemích, u nás zejména po porážce na Bílé Hoře r. 1620. Vzorem pro pražskou Loretu byla Svatá chýše v Mikulově, postavená kardinálem Diettrichsteinem, kterou obdivovala při své návštěvě hraběnka Kateřina Benigna z Lobkovic. Na stavbu pražské Lorety věnovala pozemky Lobkoviců, duchovní správu budoucí svatyně svěřila kapucínům a z Vídně povolala ke stavbě stavitele Giovanniho Battistu Orsiho. Po jeho smrti pokračoval Andrea Allio.