Blanický rytíř Jaroslav Kozel

Więcej o książce

Jako šesté dítě chudých rodičů neměl Jaroslav možnost studovat, ačkoli se vyznačoval nadprůměrným nadáním. Po dokončení měšťanské školy ve Vlašimi se stal učedníkem v obchodě Lidového družstva. První rok byl pro něj náročný, dennodenně šlapal 10 kilometrů z Pravonína do Vlašimi a zpět, ačkoliv ho správce Družstva převedl do účtárny jako asistenta pokladníka. Dva kolegové, praktikující katolíci, mu ukázali, že je možné žít dobrým křesťanským životem i při obyčejném zaměstnání, což v něm vzbudilo touhu po lepším životě. Po atentátu na Heydricha v květnu 1942 nastaly v Čechách dny hrůzy. Hitler se pomstil vraždou více než tisíce Čechů a popravou obyvatel vypálených vesnic. Jaroslav byl 6. června 1942 zatčen gestapem a odvezen do „vyšetřovací vazby“ v Linzi, kde strávil téměř dva měsíce mezi výslechy. První sobotu v srpnu byl transportován do tábora smrti Mauthausen. Zde, díky Mítovi Čerenskému, který přežil, máme informace o Jarkově životě v koncentračním táboře. Pracoval v kamenolomu s 1200 muži, bez možnosti odpočinku, s minimálními dávkami jídla. Následkem bídné stravy a tělesných útrap slábl, a byl zařazen do transportu „na dovolenou“, což byl další způsob likvidace. Tak 8. listopadu 1942 projel branou mauthausenského lágru transport živých kostlivců, mezi nimiž byl Jaroslav Kozel – č. 12045. Pozdě večer dojeli do Dachau.