Husitské re-formace

Więcej o książce

V roce 1458 Enea Silvio Piccolomini poznamenal, že Čechy zažily v naší době mnoho změn, válek a zázraků. Nicméně, zpětný pohled ukazuje, že některé aspekty zůstaly nezměněny, včetně konstrukcí smyslu. Potvrzuje se teze o revoluční vlně, kdy radikalismus raných dvacátých let byl následován návratem k normálu a postupným vyprcháváním radikálnějších přístupů. Z hlediska kulturního kódu jsou zajímavé případy, kdy nové normy přetrvaly až do 16. století, což naznačuje, že změny ve strukturách církve a společnosti ovlivnily myšlení generací vychovaných v porevolučních dobách. Husité se svým jedinečným výkladem křesťanských norem odlišili od západního křesťanstva. I když Evropa většinou odmítla české kacířství, historici jej vnímají jako součást širšího reformního hnutí na přelomu středověku a novověku. Dvanáct badatelů z různých oborů zkoumá, jak změny v církevních a společenských strukturách ovlivnily kulturní praxi a myšlení v husitském období. Název knihy odráží přesvědčení, že husitská snaha o náboženskou reformu byla zároveň pokusem o přeskupení kulturních obsahů a důrazů v kontextu revize hodnot a nových společenských konfigurací.