Vnímání - esej o smyslově vnímatelném

Więcej o książce

Vnímání (vnímatelnost) je stěžejní kategorií autorova studia. Ve své eseji se mimo jiné odvolává na Jana Patočku, nesouhlasí zcela s husserlovsko-fenomenologickým výkladem s odkazem na jeho nedostatky a dílo prakticky ukončuje přes bergsonovské ztotožnění s procesem poznání jako pokračování Husserlovy perspektivy až nakonec ke vztahu "vnímání a pohyb", k čemuž v podstatě od začátku směřoval. V úvodu Barbaras píše: "Vnímání se tedy charakterizuje dvojí dimenzí. Na jednu stranu představuje určitý způsob ke skutečnosti, tak jak je v sobě samé; při vnímání nemám ani na okamžik pocit, že bych měl co do činění s nějakým dvojníkem či obrazem věci: jsem naopak přesvědčen, že objevuji skutečnost předcházející mému pohledu, takovou, jaká byla před tím, než jsem ji vnímal. Na druhou stranu má ovšem vnímání smyslovou povahu, což znamená, že je mým vnímáním: je tím, čím zakouším skutečnost já... V bezprostřední zkušenosti tedy souběžně existují dvě protichůdné evidence: k vnímání dochází tam ve světě, a současně probíhá ve mně;"...