Byly to zlé časy

Więcej o książce

Celoživotní pátrání po otci vedlo Bena Budara k setkávání s pamětníky, což vedlo k nápadu zaznamenávat jejich vzpomínky na magnetofonový pásek. Budar navštívil více než stovku Lužických Srbů, kteří museli za Hitlera narukovat do wehrmachtu a bojovat proti své vůli. Všem položil tři otázky: Jak jste unikli smrti a přežili válku? Jak vám mateřská řeč ulehčila těžký čas? Jak jste se po válce vrátili domů? Po letech rozhovorů vznikla kniha, která zachycuje autentické vzpomínky čtyř desítek válečných veteránů. Kniha se stala bestsellerem v Lužici, dočkala se třetího vydání a vzbudila zájem překladatelů. Je to poprvé, kdy se někdo pokusil zmapovat situaci příslušníků nejmenšího slovanského národa, kteří museli bojovat proti svým sousedům a celé Evropě. Úspěch knihy přivedl Budara k sestavení druhého rukopisu, který zahrnuje vzpomínky lužickosrbských žen z konce války. Tyto ženy prožívaly strach z vojáků dvou bratrských národů, které je osvobodily od nacismu. Kniha má pracovní název a Budar z ní poskytl rukopisné ukázky, čímž získala nečekaný rozměr. Kniha vzpomínek přinesla Budarovi nejen úspěch, ale také vedla k nalezení dokumentů o jeho ztraceném otci. Dokumentární povídka o tomto hledání je vhodným završením publikace.