Bookbot

Umění a ctnost : k teorii umělecké reprezentace

Ocena książki

Parametry

  • 316 stron
  • 12 godzin czytania

Więcej o książce

Ctnosti jako uměřenost, pokora, velkomyslnost, vytrvalost, moudrost a víra byly vyhnány z umění a úvah o umění. Osvícenství, romantismus a modernismus přivedly k tomu, že opakování a cvik jsou považovány za nudné. Přesto největší evropské umění, jako Giotto, Dante a Shakespeare, vyjadřovalo mravní a náboženské ctnosti, které dávají životu řád, umění krásu a člověku charakter. Kniha se vymezuje vůči současným podobám filosofické estetiky a kritiky a ukazuje plodnost tradičních přístupů z Aristotelovy Poetiky, Etiky a Rétoriky. Důrazně dokládá, že Dante a Shakespeare čerpali z těchto zdrojů. Zkoumá zásady, které vedly k zobrazení mravní krásy a ošklivosti, a jak umění probouzelo radost a vedlo k vlastní katarze. Autor zde sdílí dlouholeté zkušenosti s výkladem aristotelské mimetické teorie umění a literatury, stejně jako s interpretací děl Danta, Shakespeara, Kierkegaarda, Chestertona, Becketta a Zahradníčka, jimž se věnoval na Masarykově univerzitě a Janáčkově akademii múzických umění.

Zakup książki

Umění a ctnost : k teorii umělecké reprezentace, Petr Osolsobě

Język
Rok wydania
2013
Oprawa
(twarda)
Jak tylko się pojawi, wyślemy Ci wiadomość e-mail.

Metody płatności

5,0
Doskonała
4 Ocena

Brakuje nam tutaj Twojej recenzji.

Tytuł
Umění a ctnost : k teorii umělecké reprezentace
Język
czeski
Oprawa
twarda
Liczba stron
316
ISBN10
8074850153
ISBN13
9788074850158
Seria
Tagi
Sztuka
Ocena
5 z 5
Opis
Ctnosti jako uměřenost, pokora, velkomyslnost, vytrvalost, moudrost a víra byly vyhnány z umění a úvah o umění. Osvícenství, romantismus a modernismus přivedly k tomu, že opakování a cvik jsou považovány za nudné. Přesto největší evropské umění, jako Giotto, Dante a Shakespeare, vyjadřovalo mravní a náboženské ctnosti, které dávají životu řád, umění krásu a člověku charakter. Kniha se vymezuje vůči současným podobám filosofické estetiky a kritiky a ukazuje plodnost tradičních přístupů z Aristotelovy Poetiky, Etiky a Rétoriky. Důrazně dokládá, že Dante a Shakespeare čerpali z těchto zdrojů. Zkoumá zásady, které vedly k zobrazení mravní krásy a ošklivosti, a jak umění probouzelo radost a vedlo k vlastní katarze. Autor zde sdílí dlouholeté zkušenosti s výkladem aristotelské mimetické teorie umění a literatury, stejně jako s interpretací děl Danta, Shakespeara, Kierkegaarda, Chestertona, Becketta a Zahradníčka, jimž se věnoval na Masarykově univerzitě a Janáčkově akademii múzických umění.