Więcej o książce
Ctnosti jako uměřenost, pokora, velkomyslnost, vytrvalost, moudrost a víra byly vyhnány z umění a úvah o umění. Osvícenství, romantismus a modernismus přivedly k tomu, že opakování a cvik jsou považovány za nudné. Přesto největší evropské umění, jako Giotto, Dante a Shakespeare, vyjadřovalo mravní a náboženské ctnosti, které dávají životu řád, umění krásu a člověku charakter. Kniha se vymezuje vůči současným podobám filosofické estetiky a kritiky a ukazuje plodnost tradičních přístupů z Aristotelovy Poetiky, Etiky a Rétoriky. Důrazně dokládá, že Dante a Shakespeare čerpali z těchto zdrojů. Zkoumá zásady, které vedly k zobrazení mravní krásy a ošklivosti, a jak umění probouzelo radost a vedlo k vlastní katarze. Autor zde sdílí dlouholeté zkušenosti s výkladem aristotelské mimetické teorie umění a literatury, stejně jako s interpretací děl Danta, Shakespeara, Kierkegaarda, Chestertona, Becketta a Zahradníčka, jimž se věnoval na Masarykově univerzitě a Janáčkově akademii múzických umění.
Zakup książki
Umění a ctnost : k teorii umělecké reprezentace, Petr Osolsobě
- Język
- Rok wydania
- 2013
- Oprawa
- (twarda)
Metody płatności
Brakuje nam tutaj Twojej recenzji.
- Tytuł
- Umění a ctnost : k teorii umělecké reprezentace
- Język
- czeski
- Autorzy
- Petr Osolsobě
- Rok wydania
- 2013
- Oprawa
- twarda
- Liczba stron
- 316
- ISBN10
- 8074850153
- ISBN13
- 9788074850158
- Seria
- Kategorie
- Tagi
- Sztuka
- Ocena
- 5 z 5
- Opis
- Ctnosti jako uměřenost, pokora, velkomyslnost, vytrvalost, moudrost a víra byly vyhnány z umění a úvah o umění. Osvícenství, romantismus a modernismus přivedly k tomu, že opakování a cvik jsou považovány za nudné. Přesto největší evropské umění, jako Giotto, Dante a Shakespeare, vyjadřovalo mravní a náboženské ctnosti, které dávají životu řád, umění krásu a člověku charakter. Kniha se vymezuje vůči současným podobám filosofické estetiky a kritiky a ukazuje plodnost tradičních přístupů z Aristotelovy Poetiky, Etiky a Rétoriky. Důrazně dokládá, že Dante a Shakespeare čerpali z těchto zdrojů. Zkoumá zásady, které vedly k zobrazení mravní krásy a ošklivosti, a jak umění probouzelo radost a vedlo k vlastní katarze. Autor zde sdílí dlouholeté zkušenosti s výkladem aristotelské mimetické teorie umění a literatury, stejně jako s interpretací děl Danta, Shakespeara, Kierkegaarda, Chestertona, Becketta a Zahradníčka, jimž se věnoval na Masarykově univerzitě a Janáčkově akademii múzických umění.


