Volské oko

Więcej o książce

Další básnická sbírka českého básníka Víta Slívy zkoumá jeho návraty k minulosti, které ho drží při zemi, ale zároveň ho nutí se do nich vložit. Slíva hledá zrcadla sebe sama, aby mohl nalézt a vyložit svou identitu, a to jak v prožitcích minulosti, tak v současném okamžiku. Usiluje o zachycení správného okamžiku mezi básní a vzpomínkou, aby jeho slova byla „mé“ a autentická. Největšího účinku dosahuje tam, kde se vzpomínka neobklopuje zbytečnými přívlastky, čímž se vyhýbá patosu, který se často skrývá v jiných podobách. V těchto chvílích se báseň stává prostorem pro kombinaci různých významů a ukazuje, co všechno je možné. Intonace se mění, přičemž se nekomunikuje slovy, ale „básní“. Přívlastek přetváří rovnováhu mezi podstatným jménem a slovesem, čímž nad básní vztyčuje vítězný stylový praporec. Slívovo básnické štěstí však nekvete v hladké virtuozitě, i když ji ovládá. Básně nepotřebují takové triky k dosažení vyššího účinku; mají ho jinde.