Krása není všechno

Więcej o książce

Alžběta Vomáčková byla chodící mindrák. Nejen, že moc krásy nepobrala, ale to jméno. Doma jí říkali Bětko, ale ve škole na ni volali Vomáčko, anebo Rajská či Koprovko. Neměla kamarádku, ve škole jí to taky moc nešlo. Jedinou její přítelkyní byla stará vrba, které se svěřovala se svým trápením. Bydlela u řeky a jediné, co opravdu uměla bylo plavání. Když jednou zachránila malého Tomáška před utonutím, dostala první pochvalu od ředitele školy a poprvé jí učitelka řekla Bětko. A tak se taky učitelka dozvěděla, že Bětka umí dobře plavat. A navrhla jí, aby v zastoupení se zúčastnila okresních přeborů místo Hanky, která si zlomila nohu a která měla reprezentovat školu. Byl to dobrý nápad, Bětka se osvědčila. Trenér si ji nemohl vynachválit. Bětka našla sama sebe a našla také své kamarádky. A co bylo další, to se dočtete v této knížce