O vejcích a vědcích. Téměř pravdivé vyprávění ze života v biologické laboratoři

Więcej o książce

Téměř pravdivé vyprávění ze života v biologické laboratoři. Většinou se v učebnicích či odborných článcích setkáváme s jednou tváří vědy – tou technickou, exaktní a neosobní. Věda má však i svou lidskou tvář – patří k ní zákulisí od shánění financí až po komunikaci s laickou veřejností. Autor nás uvádí do obou podob vědeckého světa, té ideální, v níž je touha objevit něco nového, i té „reálné“, v níž jde o to přesvědčit nadřízené a recenzenty, že to, co bylo objeveno, je důležité. Činí tak s talentem zkušeného pedagoga i vlídně ironickým nadhledem příslušníka anglické školy. A kromě toho nás v knize obohatí o mnoho nových poznatků, např. proč má pulec hlavičku a ocásek, v čem jsou si embrya všech živočichů podobná, jak fungují růstové faktory nebo jak (ve skutečnosti) vypadá biochemický experiment, jak to vlastně bylo s nemocí šílených krav, k čemu může být dobré klonování ovcí a proč američtí vědci v sedmdesátých letech dobrovolně pozastavili experimenty s rekombinacemi DNA a co z toho vzešlo.