Země padajících hvězd

Więcej o książce

Deník Nicka Pettyho, 12. června: Byli jsme obklíčeni. Celkem to byly téměř dva tucty dinosaurů sotva větších než dospělý člověk. Měli štíhlá těla, pštrosí nohy, úzká ramena a hlavu, která seděla na krku dlouhém téměř jako paže. Ruce i nohy byly zakončeny tříčlánkovými drápy. Přiblížili se k nám nepozorovaně zpoza chatrčí a hradeb primitivní osady a jejich kruh se už sevřel. Museli postupovat velmi šikovně, že jsme si jich nevšimli dřív ani ze vzduchu, když jsme nad osadou prolétávali. Senzací bylo už to, že zde, v údolní kotlině stovky mil od oblastí časových skoků, jsou stopy lidské civilizace. Zřejmě se před nějakou dobou vydalo pár lidí – zrovna jako my – na průzkum nedotčené pravěké přírody. Z nějakého důvodu se tady usadili, založili osadu a na ochranu proti útokům dinosaurů ji obehnali valy připomínajícími opevnění. Nic jim to však nebylo platné.