Hledám slova

Więcej o książce

Autorovy kořeny jsou tam na Balkáně, odkud nelze nikdy odejít. Našel svou druhou vlast na Moravě, která se mu stala láskou, domovem, poutem, osudem, vším. Smělý muž, který měl za velmocenského pustošení na Balkáně odvahu veřejně říci, co jiní jen mysleli/…/ Celý život rovněž překladatel, a to nejen většinou slovanských autorů do češtiny, ale i českých a slovenských básníků do makedonštiny. Už za vysokoškolských studií v Brně psal makedonsky i česky. Mnohem později publikoval své verše také knižně (Stesk po jihu, 1985). Ivan Dorovský zrál k veršům plné životní i básnické přesvědčivosti dlouho v skrytu, a tak jeho sbírka Kořeny ( 2005) i sbírečka Ty a já (2005) představují pro čtenáře, který neměl možnost sledovat Dorovského básně tištěné porůznu v časopisech, příjemné překvapení. Jsou zřejmě přísným výborem hlavně ze zralé lyriky obojího domova, makedonského při Ochridském jezeře, a moravského, hanáckého, odkud z Otaslavic je jeho žena života /…/ V neozdobných, prostých motivech tkví podmanivost Dorovského básní, vždy zřejmě psaných u vědomí, že jen to/ co rozdáme /tu po nás zůstane. O Dorovského verších platí, co básník řekl v jedné básni o všech svých lidech na Balkáně: jsou touhou spřízněni … se starými písněmi jeho hrdinné první domoviny: také v jejich krvi neustále zní/píseň a melodie / protože svoboda je bílým/ chlebem/ poezie. Milan Blahynka (Obrys-Kmen 35/2005, s.2.)