Poezie jizerské žuly

Więcej o książce

Nedlouho po příchodu turistů do Jizerských hor začali objevovat místní skály i první horolezci. Mezi nimi byli Willi Kahl a Adolf Gahler, kteří se v devadesátých letech devatenáctého století spojili s mladými přírodymilovnými Liberečany a začali zkoumat těžko přístupné horské svahy. Dne 13. září 1891 se jim podařilo jako prvním vylézt na Uhlířovu čapku, majestátní žulovou stěnu, která se tyčí nad bučinami Stržového vrchu. Po výstupu byl na vrcholu upevněn kovový kříž, který zde zůstává dodnes. Ještě významnějším počinem byl výstup na Divou Maří, nejmohutnější skalní ostroh Jizerských hor, který se nachází v nepřístupných srázech nad roklí Černého Štolpichu. Adolf Gahler a jeho přátelé H. Scholze a E. Wolleschak dosáhli vrcholu 14. července 1895, a to bez použití lan a provazových žebříků. Tímto výkonem položili základní kámen horolezeckého sportu v regionu. Skála byla zpočátku nazývána Gahlerovou věží, ale později změnila své jméno. Na počátku dvacátého století byla zdolána většina velkých skalních útvarů Jizerských hor, přičemž novou generaci lezců vedl Rudolf Kauschka. Tito muži sdíleli romantickou touhu objevitelů a byli nadšenými obdivovateli přírody.