Ó má duše - restart

Więcej o książce

Restart je pokusem zachytit nový počátek po kolapsu, kdy je předchozí neklid v básních stále zřetelný. Obrazy jsou prostoupeny fantazií, činorodostí, jistou teatrálností: „Jednoho rána / zabouchal na dveře / prázdnej kabát. // Zemdlenou vysypanou / ruku mi podal, / z prázdnejch kapes / bordel se sypal. / Nervózně přešláp / v těch dveřích / byla zima zim. // Koukám na tu zem, / co se tam válí, / kabát vklouzne / ruce si ohřát: / Bubny se tam válí / Klapky se tam válí / Trubky se tam válí / Listím tam šumí // Kabát zmizel, / všechno tam nechal, / vyběhnu za ním, / už tam není. // Vod tý doby / Bubny tady bijou / Zvony tady zvoní / Trubky tu vyjí / Hadi tu syčí / Listí tu šumí“ („Divnej pán“). Básně využívají apostrofy, anafory, paralelně a opakovaně zachycují svými metaforami a metaforickými přirovnáními variované situace. Básnické prostředky jsou nakupeny, využívány překotně, až neuměřeně. U paradoxů, absurdit a nonsensu není zřejmá jejich záměrnost. Vašků v básních podléhá rytmu, melodiím, které podivně manipulují s významem: „Řeže to, klepe se / na své dřevěné čelo, / když přece / z mouky těch kostí chléb, / co se sní sám! / V kotli to vře. / V kotli to ječí. / V kotli to sténá / slavnostní fanfárou: / Ó, / když ten veliký Kanibal / slavnostně dáví se“ („Na dno na kost na dřeň“).