Podmínky nemožnosti VII–VII – Psychopatologie planety

Więcej o książce

Výstava Psychopatologie planety uzavírá cyklus sedmi tematických přehlídek nazvaný Podmínky nemožnosti. Při závěru projektu je vhodné připomenout jeho původní záměr: komplexní kritickou reflexi rámců, které dnes vymezují (ne)možnosti poznání a jednání. Cyklus se zaměřuje na subjekt, který je porušený a ztrácí půdu pod nohama. Dnes se subjekt opět tlačí do popředí, ale jeho nově nalezená upřímnost je protkána ironií. Základní rámce jeho zkušenosti tvoří institucionalizovaná úzkost a utrpení z environmentálních a sociálních dopadů konzumního způsobu života. Subjekt je komplikovanou bytostí, uvězněnou v přítomnosti, která nedokáže prožívat čas jako kontinuum. Neustále přechází mezi různými prostředími, ztrácí horizont jednotného světa a zažívá odcizení. V boji za právo na zahálku padá únavou, zatímco v komunikaci ztrácí smysl promluvy. Je nucen čelit ničivým vrtochům přírody a strojové inteligenci, zatímco se vyrovnává s temnými aspekty lidského rozumu. Vyhoření, jakožto rys dnešní společnosti orientované na výkon, je spojeno s tlakem, který si na sebe sami vytváříme. Deprese, vyplývající z přemíry objektů slastí, nás nutí k neustálému honu za štěstím, které se nikdy nedostaví. Psychické potíže se šíří jako epidemie, což vyžaduje politizaci duševních poruch. Přes tyto stavy můžeme získat cenné poznatky o podmínkách dnešních společností a potřebě změn. Deprese, jakožto pocit bezvýznamnosti, nás přibližuje k „světu-bez-nás“, což