V srdci české divočiny

Więcej o książce

D. Filip se k své povídce připravil po stránce historické dobře. Je to vidět z množství motivů a episod, které načerpal ze způsobu života tehdejších Čechů, od styků společenských až po jídlo a rozličné úkony pracovní. Zdá se dokonce, že právě tyto motivy, jimiž se provází a oplétá hlavní dějové pásmo, byly leckdy autorovi hlavním účelem, neboť děj sám je v podstatě prostý a vlastně teprve na samém svém konci se zhušťuje ve větší dějové napětí. A to tedy znamená, že si Filip nikterak svou práci neulehčoval, naopak. Své vypravování vhodně začíná stručným historickým prologem a vděčen mu je čtenář také za poučný a zajímavý doslov, v němž se vykládá, jak děj povídky souvisí s krajem (kolem Jablonného nad Orlicí), s jeho místními i pomístními jmény a s obyvatelstvem. Názorná mapka krajiny pak vede čtenáře spolehlivě při všech kapitolách. „Chtěl jsem tímto doslovem milému čtenáři říci,“ vykládá autor, „že v této povídce není vymyšleno skoro nic přes to, že ji dosud nikdo neznal. Všechno je založeno na starých názvech poloh, jejichž význam už upadl v zapomenutí, a na starých pověstech, které také rychle odumírají. Bylo by jich škoda, kdyby měly zaniknout docela.“ Tím vším dává Filip svému vypravování živý ráz skutečnosti, třebas se zřetelem na dětské čtenáře své postavy zřejmě idealisuje.