Pár zrn(ek), pár(po)citů

Więcej o książce

Druhá sbírka poezie současného básníka a překladatele opět formálně čerpá z klasické japonské literární formy - haiku. Podobně jako ve své prvotině, i v tomto souboru použil Jakub Florian některé své černobílé snímky, jimiž se pokusil vyjádřit atmosféru jednotlivých básní. Možná by této sbírce příslušel podtitul "haiku z cest a z míst, která jsem navštívil". Ve stručných miniaturách zkoumá totiž básník doteky z Roháčů či Velké Fatry, ze slovenských lázní, z Bechyně, Jizerských hor nebo Krkonoš. Ale zaznívají tu také ozvěny osobních dojmů a pocitů, nálady jiter a vánočních svátků, postava tmavovlásky, která se jenom mihla kdesi ve skalách... Mnohé zde zůstává pouze naznačeno, to podstatné však tví v intimních sděleních, která přibližují bezprostřední kouzlo okamžiku.