Zikmund Lucemburský – Poslední velký císař středověku

Więcej o książce

Zikmund Lucemburský, druhorozený syn císaře Karla IV., byl významným vládcem pozdního středověku, známým v Německu a Maďarsku. Jeho vláda trvala téměř padesát let a vyznačovala se snahou o reformu církve a posílení postavení římské říše. Zikmund vyřešil dlouhé papežské schizma a usmířil katolickou církev s husitským hnutím. V Čechách však byl znám jako „lišky ryšavé“, která podvedla svého bratra Václava IV., vylákala Jana Husa do Kostnice a vedla kruté války proti husitům, které devastovaly zemi. I po svém nástupu na český trůn v roce 1436 se neprojevil jako panovník, který by se staral o blaho své země. Současníci ho popisovali jako „muže dvou tváří“, který sledoval především vlastní prospěch a neváhal lhát či podvádět, ale zároveň byl mistrem diplomacie a schopný kompromisu. Zikmund přišel s myšlenkou vytvoření „podunajské monarchie“ z českých, rakouských a uherských zemí, která měla čelit osmanským výbojům a odstředivým tendencím v Německu. Jeho vize a činy ho činily předchůdcem své doby, což vedlo k jeho nekritickému obdivu i odsudkům.