Cestou orla : z deníku pomalého ultramaratonce

Więcej o książce

Na konci podzimu 2008 můj student Juraj oslavoval disertaci. Při jedné rundě tequilly přítomné vyzval, aby si připili, že všichni příští jaro poběží a dokončí půlmaraton. Nebyl to první přípitek toho večera, jaro nám připadalo strašně daleko a vůbec to celé v té bujaré atmosféře vypadalo jako dobrý nápad. Skoro jako vysvléknout se do naha a skočit mezi kaktusy. Nadšeně jsme souhlasili a navíc, naprosto logicky, jsme si v dalším kole připili, že v květnu následně uběhneme i maraton. Tím to pro mě všechno začalo… V téhle knize vyprávím svůj příběh o hledání „ultra“ a o cestě za jedním šíleným snem, který se šťastně naplnil zkraje podzimu roku 2019 dokončením americké série Grand Slam of Ultrarunning, čtyř stomílových ultramaratonů zaběhnutých během čtyř měsíců. Nemířím přitom jenom na ty, kteří o ultra sní, ale třeba ještě nesebrali odvahu. Chci dát nahlédnout do zákulisí i těm, jejichž blízcí už dalekým běhům propadli nebo pomalu propadají — manželkám, dětem, přátelům... Aby se dozvěděli, co se vlastně na tratích závodů děje, jaká jsou pravidla a jak je ultra komunita silná. A aby pochopili, že dorazit po závodě domů s nohama nadranc a žaludkem naruby, a přesto absolutně šťastný, nemusí být projevem bláznovství.