Tragično a Antigona v díle Sorena Kierkegaarda

Więcej o książce

Jednáme, nebo se pasivně díváme na to, co se děje? Můžeme plně sdílet svůj život s ostatními? A pokud jsme herci na jevišti světa, kdo píše náš scénář? Tyto otázky se objevují v souvislosti s Kierkegaardovou recepcí Antigony. Dánský myslitel opakovaně promýšlel motivy Sofoklovy tragédie a rozvíjel je, přičemž nejvýznamnějším příspěvkem je esej, která se zabývá pravým tragickým a modernizovanou verzí dramatu. Toto téma, ačkoliv není okrajové, dosud nebylo plně prozkoumáno. Předkládané zkoumání začíná třemi přípravnými kapitolami, které představují nezbytné podmínky pro další analýzy. Autor se nejprve zaměřuje na specifika antického dramatu a klíčové motivy Antigony, poté zkoumá Hegelovy úvahy o tragédii a jejich výkladové limity. Neopomíjí ani problematiku kierkegaardovských interpretací, jako jsou ironie a existencialistické filiací. Následuje rozbor Kierkegaardových Antigon a zmínka o všech výskytech v jeho díle, přičemž největší pozornost je věnována kapitole z jeho pseudonymního spisu. Kniha shrnuje základní momenty rozdílu mezi antickou a moderní tragédií a nabízí analýzu klíčových motivů modernity, jako jsou reflexe, fragment, pohřbení zaživa, štěstí, víra a ticho. Může také posloužit jako úvod do četby Kierkegaarda.