Moje (životní) akademie

Więcej o książce

Mnoha lidem v bývalém Československu se v důsledku politických událostí počátku padesátých let změnil prakticky ze dne na den život. Patřil k nim i Alexandr Skalický (1932). Mladý muž se širokými kulturními zájmy z malého města poblíž hranic, rozhodnutý zasvětit život umění. V roce 1952 zamířil na Akademii výtvarných umění v Prze, kde studoval u profesora Vlastimila Rady malbu. Mezi jeho kolegy a spolužáky patřili Aleš Veselý, Theodor Pištěk, Bedřich Dlouhý a další osobnosti, které jsou dnes považovány za nositele progresivního ducha moderního domácího umění. Skalický z politických důvodů studium na Akademii nedokončil. Nestal se malířem, pracoval valnou část života jako geodet a svou ambici malovat přetavil ve sbírání moderního výtvarného umění, zájem o uměleckou fotografii a památky. Kniha obsahuje autorovy autentické vzpomínkové texty, kresby a malby. Je osobitým komentářem dějin umění druhé poloviny minulého století, v jejichž schizofrenní atmosféře se každodenní realita často propadala do letargické šedi a zoufalství. Stále ovšem existovaly záchytné body v podobě přátel a zálib, které dávaly člověku možnost a sílu vést smysluplný život.