Ježíšovy cesty VII.

Więcej o książce

Běžný člověk by si mohl myslet, že Ježíšovo působení v Judsku a Galileji, kdy uzdravoval i z těžkých nemocí, povzbuzoval k dobrému životu a vykládal Písmo, musí být velmi pozitivně přijato. Farizeové nemohli přijmout, že Ten, který se u nich neučil, dokazuje svou moc skutky a dokonce je poučuje. Jejich vyburcovaná pýcha je žene ke zničení Ježíše. Domnívají se, že tím bude uchována jejich autorita. Proto odchází do míst vzdálených od Nazareta. Kromě zázračných uzdravení, která lidi přitahují, vždy vyučuje. V Ofře varoval lidi před touhou po zisku a majetku. Na dalších místech učil o povolání Abrahama, o překrucování pravd, o chrámu, který bude zničen, protože neuvěřili v zaslíbení. Někdy uzdravoval v noci, aby neprovokoval farizeje. Poučoval lidi o tom, že by neměli znesvěcovat sabat a sváteční dny pro zisk; práce z lásky a záchrany člověka a dobytka je jim dovolena, ale žně a plody mají přenechat Boží prozřetelnosti. V VII. dílu publikace Ježíšovy cesty je popisována Jeho činnost též na západní straně Jordánu. Poučuje nejen Židy, ale i pohany, kteří uvěřili v Jeho mimořádné poslání, a všichni cítí, že nastává doba, kdy by měl vystoupit Spasitel předpověděný v Písmu. Radují se z toho a otevírají se dobru a lásce. I v dnešní době je věrný popis skutečností Ježíšova působení velmi oslovující, probouzí člověka v duchu Bible ke šťastnému životu.