Ctnosti prokletých

Więcej o książce

Život je krásný, i když jste na dně. Jen je třeba tu krásu vidět. David Molnár ji umí popsat básnickým jazykem. Žádné veršíky, co pohladí. Ani nic z toho, jak se dneska píše poezie, aby dosáhla na přízeň kritiků. Že má David Molnár v básních kulisy, které známe od Charlese Bukowského? Důležité je, že poetiku má nezaměnitelnou. „Je to strašný klišé ale pouštím Beethovena,“ a „uvnitř se jako zázrakem povaluje pár lahváčů, dneska se kutálej doleva a jindy zase doprava“. David Molnár žije a píše o dobrodružství, které potkáte na chodníku, kde se povalují krvavé následky novoročního ohňostroje, v hospodě, kde vám servírka umázne z čiré sympatie pár piv, za dveřmi bytu, na jehož nájem nezbyly peníze. Jsou to básně o periferii města i duše. A taky o lásce v těchto kulisách. „Chodím jenom pasážema po stezkách středověkejch kurev.“ Pokud se nebojíte přejít z pohodlného terária učesanosti a konzumní současnosti na rozhoupanou bárku života „prokletých“, je David Molnár básníkem pro vás.